Upíři

14. dubna 2007 v 13:40
Upír (nebo také vampýr) je tvor vyskytující se v mýtech , legendách, hororech a fantasy, živící se krví , kterou pije svým - zpravidla lidským - obětem.
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bc/Burne-Jones-le-Vampire.jpg
(Upír (The Vampire), obraz Philipa Burne-Jonese z roku 1897)
Postava upíra se vyskytuje v mytologii jak východních, tak i západních a jižních Slovanů. V písemných pramenech se vyskytuje pod různými názvy:
  • u Bulharů:
vapir, vipir, vъpir, vrapir, vrapirin, voper, drakus, žin, ustrel, lepir, vlepir, liter, lemptir, tenec, grobnik, brodnik, plъtnik, upir, samodiv
  • u Srbů:
vampir, vukodlak, vaper, lampir, lapir, lempijer, vuk, vjegodonja, jegodonja, tenac
  • u východních Slovanů:
upyrь, upir, oboroteň-krovosos, bělorus. vupor, ukr. upir

Kdo se mohl stát upírem

U všech Slovanů se jednalo o duši nějakým způsobem nečistého zemřelého (sebevraha, nepokřtěného dítěte, kriminálníka) či vůbec osoby nějak vylučující se ze společnosti či lidí skonavších nepřirozenou smrtí. Dále se upírem mohla stát osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích ) nebo osoba pohřbená bez obřadů nebo pokud byly obřady provedeny špatně. V Srbsku se upírem mohl stát i živý člověk.

Vzhled upírů

Upír měl podobu člověka bez kostí nebo i bez nosu, mohl mít červené oči nebo kovové zuby. Nebo bylo jeho tělo pokryto srstí (jako u vlkodlaka ). U východních Slovanů mohl mít zmijí jazyk, mohl být slepý nebo hluchý. U Bulharů nabíral někdy i zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy nebo bílého koně. Pokud byla upírem (potažmo upírkou) žena, vynikala nad jiné svou neobyčejnou krásnou a výjimečností. Její tvář byla mrtvolně bledá,vlasy byly černé jako havraní křídla, rty rudé jako čerstvá krev a při pohledu do jejích tmavých (či rudých) očí jsme mohli vidět celou panenku. Pro okolní lid, byl neodhalený upír postavou záhadnou, ale díky svému "charismatu" a atraktivitě velmi vyhledávanou. Posvěstné jsou upírovy silné sexuální tužby, které uspokojoval/a se smrtelnými lidmi. (viz Inkubus a Sukuba)

Vlastnosti

Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Jako první příchod upíra do vesnice cítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou strany ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti.
Životnost upíra je různá, někdy jen 40 dní, někdy mohl působit déle než dosahoval běžný lidský život.
V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce.
Někde se věřilo, že vlivem upírů přichází hlad, špatné počasí, mor.

Archeologické doklady víry v upíry

Víra v revenanty, tak jak je doložena z písemných pramenů a atnografických pozorování, se specifickým způsobem projevuje i v archeologických nálezech. Jako obrana proti upírům existovalo velké množství metod, některé z nich jsou archeologicky doložitelné. Většina z nich měla mrtvému fyzicky zabránit, aby opouštěl hrob:
  • mrtvý byl proboden kůlem
  • tělo mrtvého se vyhrabalo a spálilo
  • mrtvola se zabalila do rybářské sítě
  • mrtvý byl obrácen na břicho nebo ležel ve skrčené poloze
  • mrtvý byl zavalen kameny
  • mrtvému byla zacpána ústa např. kameny, železem, hlínou
  • tělo mrtvého bylo násilně porušeno (useknuta hlava apod.)
  • useknutá hlava mrtvého byla uložena do zvláštního hrobu
  • do hrobu se střílelo šípy
  • na hrobech nebo přímo v nich byly zažíhány ohně
Některá z těchto protivampirických opatřní byla doložena např. na raně středověkém pohřebišti v Lájovicích u Prahy, zkoumaném v letech 1955-1960 archeoložkou Zdeňkou Krumphanzlovou.

Literatura

  • Krumphanzlová, Z. 1961: K otázce vampyrismu na slovanských pohřebištích. Památky archeologické, 544-549.
  • Navrátilová, A. 1996: "Nečistí zemřelí" v posmrtných a pohřebních rituálech českého lidu. Český lid 83, 21-31.
  • Wollmann, F. 1920-1921: Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské. Národopisný věstník českoslovanský 14, 1-16.

Dracula

Nejznámější upír - Dracula - prvně se objevující ve stejnojmenné knize Brama Stokera , je do určité míry založen na skutečné historické osobě - moldavském knížeti Vladu Tepesovi , řečeném Dráček (Dracula či Drăculea) a Naražeč na kůl resp. Napichovač (Ţepeş). Žil v letech 1431-1476 a proslul svojí krutostí v bojích s Turky (jeho přezdívka Napichovač je založena na oblíbeném způsobu popravy, který užíval k vyvolání strachu a hrůzy ve svých nepřátelích; Dracula je pak zdrobnělinou přezdívky jeho otce - Drak (Dracul) - jíž byl označován jako člen tzv. Dračího řádu císaře Zikmunda).
Podle moderních výzkumů ovšem Stoker o skutečném knížeti Vladovi mnoho nevěděl a "legendu" sestavil z jiných legend nemající s Vladem nic společného. V Rumunsku spojení knížete s upírskými legendami nechápou: když už, považovali by ho naopak za bojovníka proti upírům.
Samotný Stoker neupřesňuje, jak se Dracula stal upírem, v pozdějších zpracováních je důvod často náboženský: Jednou když byl Dracula na bitevním poli, jeho žena, oklamána zprávou o jeho smrti, spáchala sebevraždu. Dracula poté proklel Boha, kterému do té doby věrně sloužil a stal se upírem. V jiných zpracováních byl Dracula proklet knězem po vypálení kláštera a toto prokletí ho změnilo v upíra.

Porfyrie (nemoc)

Termín porfyrie označuje vzácnou metabolickou poruchu krve, jejímž důsledkem je nadměrný únik železa z organismu. Je to velice vzácná vrozená odlišnost genetického původu, která způsobuje mimořádnou citlivost na sluneční světlo. Delší pobyt na slunci zapříčiní patologické změny pokožky a její poškození.

Za klidného stavu je pokožka těchto lidí mrtvolně bílá a hebká. Pobyt na slunečním světle u nich později způsobí abnormální pigmentaci, mimořádný a nadměrný vývoj ochlupení a červené nebo hnědočervené zbarvení zubů. Dále u porfyrie dochází ke znetvoření nosu, uší, obočí a prstů. Rty s dásněmi tuhnou a zuby působí výrazněji. Tím vzniká dojem vlčí tlamy.
K dalším příznakům patří i to, že husté chlupy vyrůstají i na obličeji a na rukou. Dochází k prudké a nenadálé látkové přeměně organismu, která je doprovázena červenou močí a poruchami nervového systému. Tím i v některých případech k psychickým poruchám a epilepsii. Bylo také zjištěno, že česnek je pro člověka nemocného profyfií smrtelným nebezpečím. Obsahuje totiž látku, která zvýrazňuje a podporuje příznaky porfyrie. Česneková šťáva rozpouští krevní barvivo a brání organismu v jeho vytvoření.
Tato odlišnost nutí postižené toulat se po nocích a žít ve svitu měsíce. Pobyt na denním světle je pro ně skutečným utrpením. Žijí proto pouze v noci, toulají se po lesích a vyhýbají se lidem.
Porfyrie se léčí transfúzí krve a vstřikováním hemu, jedné ze složek krevního barviva. To vedlo k nápadu, že legendy o upírech mohou souviset s touto nemocí a nemocní se snažili léčit prokousnutím krční tepny a nasycením se krví své oběti. Uvažovalo se, že když postižení pozřeli značné množství krve, vstupovalo strávené krevní barvivo do krevního oběhu a vracelo jim onu životodárnou sílu. Jejich neustálá touha po čerstvé krvi byla alespoň na nějaký čas ukojená. Po doplnění chybějících látek do organismu nastala opět jeho prudká změna a návrat ke zdánlivému normálu. Staly se z nich opět trochu zvláštní lidi s bledou kůží a krutýma očima.
Po podrobnějším vědeckém zkoumání (Adams 1999) byla ovšem teorie, že by pití krve mohlo potlačit příznaky porfyrie, označena jako nepravděpodobná a založená na nepochopení nemoci. Nemocní porfyrií nemají žádnou chuť na krev a látka, kterou potřebují, neprojde trávením. Kromě toho je celá hypotéza založena na moderních představách o upírech a neodpovídá příliš původní mytologii.

Upíří netopýři

V Jižní Americe žijí netopýři živící se krví teplokrevných zvířat, kteří by mohli mít souvislost s legendami o upírech. Jejich české pojmenování je upíři. Nejsou ovšem žádné důvody předpokládat, že se vyskytovali v Evropě nebo že se s nimi mohli Evropané setkat dříve než v 16.století, kdy si španělští dobyvatelé všimli podobnosti těchto zvířat s legendami o upírech a pojmenovali je podle toho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama