Srpen 2007

Samota a smutek

5. srpna 2007 v 14:06 Samota a smutek
Smutek je uvolnění, projev zklamaných očekávání a přání, jejichž napětí se rozplývá. Smutek zraňuje a bolí, protože jeho podstatou je vzdát se toho, k čemu jsme připoutáni - ať je to zlatá medaile, majetek, nebo milostný vztah - a žít se ztrátou. Jeho příznaky - mdlou pleť, unavené oči, povolenou tvář, nachýlená záda, zplihlá ramena, monotónní, tichý hlas - známe všichni.
Přirozeně se smutkem ze všech sil bojujeme: chceme být štastní. Honba za štěstím je právem všeho lidu, je to všeobecná posedlost. Domníváme se, že jediná cesta ke štěstí a rozzářeným očím se smutku vyhýbá, ale opak je pravdou - radosti dojdeme jen jeho přijetím. Protože smutek je nevyhnutelný, je zdravou odpovědí na rány, které naše očekávání v životě neodvratně dostávají. Chtěli bychom zůstat stejní, ale život se mění: trpíme bolestí z přizpůsobení. Jenže zklamání se nelze vyhnout.

Smutek nás spojuje s jádrem naší zranitelnosti a primárních vazeb, z nichž je spletena sít' našich zkušeností. Je to energie z uvolnění, tanec, pod jehož kroky se rodí uzdravující katarze, tolik důležitá pro plynulost a pružnost naší bytosti. Smutek je transformujícím prostředkem, který zdůrazňuje nevyhnutelnost změny a potřebu růstu a rozpouští naši strnulost a touhu po jistotě, bezpečí, stabilitě. Nenaplní-li se naše očekávání a touhy, nikdy bychom je neměli zpětně hodnotit jen proto, abychom se zbavili bolesti naopak bychom měli doslova i přeneseně zpívat blues.

Snaha vyhýbat se smutku má za následek povrchní štěstí, jistý druh "krabičky smíchu", která maskuje zcela zjevný spodní proud deprese: na takovou stanici je naladěno mnoho životů.
Thoreau má dnes pravdu víc než kdykoli jindy: většina lidí žije v tichém zoufalství, v maskovaném strachu, zlobě a smutku, které se jim naopak stávají stálými hosty.

Děti pláčou často. Neustále je potkává zklamání a ony dávají najevo své neštěstí a nespokojenost. A když se vypláčou, je po neštěstí. Brzy se ale naučí, že pláč a smutek nejsou správné a je radno se jim vyhýbat: "Neplač už", "Nebuď padavka", "Jestli budeš plakat..." atd.
Velice snadno lze upadnout do pasti a snažit se děti chránit před nástrahami života a jeho nevyhnutelnými zklamáními. Pamatuji se, jak jsem jednou vzala svého syna do restaurace na Big Sur, abych mu koupila horkou čokoládu, kterou jako dítě miloval. Ale v restauraci mi řekli, že čokoláda došla. Nikdy předtím se to nestalo. Jonathan ji musí mít. Jonathan ji zbožňuje. Zkoušela jsem to různě: "Nemáte čokoládový sirup a mléko?" "Nemáte nějakou instantní?" Jonathan to pozoroval s rostoucími rozpaky a nakonec mi řekl: "Mami, nech to být. Já jsem jenom zklamaný."

Chráníte sami sebe i své děti před zklamáním, utrpením a smutkem? Uvědomte si, že tím jen sebe i je chráníte před zdravým během života. Taková ochrana není k ničemu. Znám velmi úspěšného podnikatele, který denně "boduje" v práci, má skvělou rodinu a zdánlivě si neodepře žádnou světskou radost. Ale kdykoli se s ním setkám, obklopí nás aura smutku a tíhy - ve skutečnosti se totiž zoufale bojí přiznat si porážku, bolest nebo zklamání. Falešný závoj spokojeného života je popravdě těžkou rouškou deprese, která pokrývá všechno, co dělá, a veškeré zlato jeho života obrací v smetí. Ale on se bojí přiznat si své utrpení sobě i druhým. Uvědomuje si, že jeho domeček z karet by se zhroutil. Kdyby si dovolil plakat, jaká stavidla by tím asi otevřel? Podobně jistě mnozí známe lidi s neustálým smíchem na tváři, který je jen průhlednou zástěrkou skutečných pocitů.

Smutek signalizuje potřebu uvolnit vazby a závislost. Zazpívejte si blues svého života a zjistíte, že projev smutku přináší úlevu a radost. Když vás život zklame a postaví se proti vašim nejhlubším přáním, smutek je upřímnou odpovědí, jejíž očistná energie vysvobodí i všechny ostatní pocity.
Většina Gothiků zažíva smutek právě z toho důvodu, že jsou sami. Nepotlačujte v sobě smutek, pak by to bylo ještě horší...

Smutek a samota

5. srpna 2007 v 14:04 Samota a smutek
Smutek je uvolnění, projev zklamaných očekávání a přání, jejichž napětí se rozplývá. Smutek zraňuje a bolí, protože jeho podstatou je vzdát se toho, k čemu jsme připoutáni - ať je to zlatá medaile, majetek, nebo milostný vztah - a žít se ztrátou. Jeho příznaky - mdlou pleť, unavené oči, povolenou tvář, nachýlená záda, zplihlá ramena, monotónní, tichý hlas - známe všichni.
Přirozeně se smutkem ze všech sil bojujeme: chceme být štastní. Honba za štěstím je právem všeho lidu, je to všeobecná posedlost. Domníváme se, že jediná cesta ke štěstí a rozzářeným očím se smutku vyhýbá, ale opak je pravdou - radosti dojdeme jen jeho přijetím. Protože smutek je nevyhnutelný, je zdravou odpovědí na rány, které naše očekávání v životě neodvratně dostávají. Chtěli bychom zůstat stejní, ale život se mění: trpíme bolestí z přizpůsobení. Jenže zklamání se nelze vyhnout.

Smutek nás spojuje s jádrem naší zranitelnosti a primárních vazeb, z nichž je spletena sít' našich zkušeností. Je to energie z uvolnění, tanec, pod jehož kroky se rodí uzdravující katarze, tolik důležitá pro plynulost a pružnost naší bytosti. Smutek je transformujícím prostředkem, který zdůrazňuje nevyhnutelnost změny a potřebu růstu a rozpouští naši strnulost a touhu po jistotě, bezpečí, stabilitě. Nenaplní-li se naše očekávání a touhy, nikdy bychom je neměli zpětně hodnotit jen proto, abychom se zbavili bolesti naopak bychom měli doslova i přeneseně zpívat blues.

Snaha vyhýbat se smutku má za následek povrchní štěstí, jistý druh "krabičky smíchu", která maskuje zcela zjevný spodní proud deprese: na takovou stanici je naladěno mnoho životů.
Thoreau má dnes pravdu víc než kdykoli jindy: většina lidí žije v tichém zoufalství, v maskovaném strachu, zlobě a smutku, které se jim naopak stávají stálými hosty.

Děti pláčou často. Neustále je potkává zklamání a ony dávají najevo své neštěstí a nespokojenost. A když se vypláčou, je po neštěstí. Brzy se ale naučí, že pláč a smutek nejsou správné a je radno se jim vyhýbat: "Neplač už", "Nebuď padavka", "Jestli budeš plakat..." atd.
Velice snadno lze upadnout do pasti a snažit se děti chránit před nástrahami života a jeho nevyhnutelnými zklamáními. Pamatuji se, jak jsem jednou vzala svého syna do restaurace na Big Sur, abych mu koupila horkou čokoládu, kterou jako dítě miloval. Ale v restauraci mi řekli, že čokoláda došla. Nikdy předtím se to nestalo. Jonathan ji musí mít. Jonathan ji zbožňuje. Zkoušela jsem to různě: "Nemáte čokoládový sirup a mléko?" "Nemáte nějakou instantní?" Jonathan to pozoroval s rostoucími rozpaky a nakonec mi řekl: "Mami, nech to být. Já jsem jenom zklamaný."

Chráníte sami sebe i své děti před zklamáním, utrpením a smutkem? Uvědomte si, že tím jen sebe i je chráníte před zdravým během života. Taková ochrana není k ničemu. Znám velmi úspěšného podnikatele, který denně "boduje" v práci, má skvělou rodinu a zdánlivě si neodepře žádnou světskou radost. Ale kdykoli se s ním setkám, obklopí nás aura smutku a tíhy - ve skutečnosti se totiž zoufale bojí přiznat si porážku, bolest nebo zklamání. Falešný závoj spokojeného života je popravdě těžkou rouškou deprese, která pokrývá všechno, co dělá, a veškeré zlato jeho života obrací v smetí. Ale on se bojí přiznat si své utrpení sobě i druhým. Uvědomuje si, že jeho domeček z karet by se zhroutil. Kdyby si dovolil plakat, jaká stavidla by tím asi otevřel? Podobně jistě mnozí známe lidi s neustálým smíchem na tváři, který je jen průhlednou zástěrkou skutečných pocitů.

Smutek signalizuje potřebu uvolnit vazby a závislost. Zazpívejte si blues svého života a zjistíte, že projev smutku přináší úlevu a radost. Když vás život zklame a postaví se proti vašim nejhlubším přáním, smutek je upřímnou odpovědí, jejíž očistná energie vysvobodí i všechny ostatní pocity.
Většina Gothiků zažíva smutek právě z toho důvodu, že jsou sami. Nepotlačujte v sobě smutek, pak by to bylo ještě horší...

5další5

5. srpna 2007 v 13:59 VaMpÝrIsMuS
Často je pokládána otázka odkud se vůbec vampyrismus vzal a kde je skryt jeho původ. Na tuto otázku dosud nikdo uspokojivě neodpověděl. Zatímco na jedné straně racionální věda odmítá dnes již vůbec připustit samostatnou existenci - vše popírá. Na druhé straně okultismus svou odpověď skrývá před zvědavými vědci.
Tvrdí se, že Vampyrismus povstal v dobách velkého Egypta (asi 30 000 let př.Kr.), mocí egyptských černých mágů nebo je jeho původ připisován do asijských stepí a přiřazován ke kočovným kmenům, zatímco jeho vládnoucí dynastie pak na Balaton a do území tajemné Transylvánie. Vampyrismus tu, ale byl již mnohem a mnohem dříve. Všechny tyto zmíněné původy jsou již jen viditelné a zaznamenané kořeny doposud rozrůstajícího kmene.
Jeho počátek se ztrácí kdesi ve vzdálené záři pohanských ohňů a prvotních magických rituálů. Přesně tam se začalo vytvářet jedno z nejstarších náboženství na Zemi, před 27 000 let. Ve vzývání božstev temných i nebeských. V uctívání života a volání smrti. Z té záře uctívání, volání a víry povstal ten, který nepatří temnotě ani nebi, který obývá obě říše, jak hmotnou tak i astrální.
Tak zrodil se Nosferatu, mocný vládce, poutník mezi světlem a tmou, životem a smrtí. Pradávný nadřazenec nad oběma světy. Genius vampyrismu, upírský velekněz. On je nadřazenec nad vším. Vrací k životu vše to, co se v kapkách krve ztrácí z tohoto světa, z lidských osudů, přání a životů. Propůjčí tak poznání magie, ale je nucen respektovat i velikost Boží.

"Odsuzuji Tě k živoucí smrti
a věčné touze po krvi"
Bram Stoker, Dracula

Vampyrismus je tedy bez hranic. Natož pak zemi či místo svého původu, jelikož jest původu astrálního - tedy nehmotného, litujícího za hranicemi našeho světa. Vznikl již při tvoření a dříve či později se projevil v každé významnější kultuře na Zemi.
Ve své podstatě se dělí vampyrismus na tři základní formy existence. Na astrální, hmotnou a psychickou. Všechny tyto formy jsou vzájemně propojeny a ovlivňují se na vzájem.
Vampyrismus je na Zemi už mnoho let, ale jisté je pouze jedno, do Evropy se dostal s římskými legiemi před dávnými časy. Římské legie všude rozsévaly smrt a prosazovali své náboženství. A s nimi přišlo to strašlivé cosi. Připomínalo to člověka, ale živilo se to čerstvou krví. Nikdy to nezemřelo a nahánělo to lidem hrůzu a strach....
Lidé věřili na přítomnost a existenci upírů ve své společnosti a bylo to pro ně naprosto přirozené. I když tajemné a záhadné, postavené na úroveň neobyčejného strachu. Ať už se jednalo o divoké kmeny východní Evropy, slovanské a baltské země, tak i o tradice starého Egypta a v neposlední řadě i o kultury střední a Jižní Ameriky.
Věděli, že upíři se vynořily z temnot a hlubin věků a stali se tak ztělesněním zla. Lidé se jich báli. Dávali jim nejrůznější jména a přisoudili jim podobu krvavé šelmy. A tato představ často přetrvává dodnes.
Vlastí upírů se stala Transylvánie, tato nejméně známá a prakticky nezmapovaná část východní Evropy. Tato země je plná divokých lesů a rozeklaných skal, kam si jen tak nikdo netroufne. Je to domov a útočiště vlků, medvědů a ohromných havranů, kteří se soumrakem v hejnech přelétávají nad zapomenutou krajinou černých lesů, hradních zřícenin a osamocených křížů na vrcholcích kopců.
Do oparu mlhy a rudého slunce se prolíná jejich smutné krákání. Noci tam jsou, jako vystřižené z hororů. Tesknivé vytí vlčích smeček a temné nebe s plujícími cáry mraků.
O udatné a krutém knížeti temnot, který tuto zemi kdysi obýval. Často byli v tomto kraji nalezeny mrtvoly s prokousnutým hrdlem - v očích nevýslovný děs. Přitom nikde známka po krvi. Kdo mohl ten se této končině raději vyhýbal.
Přesto se stávalo, že do divoké a temné krajiny zabloudili pocestný, co o krvavé historii neměli ani ponětí.
Pověsti a první záznamy o upírech jsou staré nejméně 5. až 6 000 let. Všechny legendy o upírech jsou si až neuvěřitelně podobné.

Temný noční přízrak vstávající z hrobu a sytící se krví živých lidí. Mezi lidi obvykle přichází mezi soumrakem a svítáním, pije jejich krev, čímž se udržuje při životě a chrání tak své tělo před rozkladem v hrobě.
V Evropě mají upíři své kořeny především v Rumunsku, Maďarsku, Srbsku, na Moravě, v Polsku a v Karpatech. Až m nohem později se objevili ve Francii, Anglii a Německu. Jako pravlastí upírů je nazývána Transylvánie.
Přesto si každá kultura charakterizovala svou vlastní představu upíra je však nejvíce rozšířená a stala se obecně společnou pro většinu kultur a národů. Zosobňuje ji tajemná, záhadná postava s plnými rudými rty a dlouhými zuby s kapkami krve.
Je obdařena nadpřirozenou silou, ovládá magii a má hypnotické schopnosti. Upírem může být i žena, ale všechny ženy jsou krvelačnější než muži.
O upírech, lépe řečeno vzkazech pro ně, se prý můžeme také dočíst v Bibli (Starý zákon). Znalci Starého zákona tvrdí, že určitá slova v třetí knize Mojžíšově, kapitole 17 jsou nepochybně adresována upírům:

"Krve žádného těla jísti nebudete, neboť duše všelikého
těla jest krev jeho. Kdokoliv by ji jedl, vyhlazen bude."

Věřilo se také, že Satan v podobě upíra měl svůj vliv v epidemii cholery, která zachvátila střední Evropu (Vše co si lidé vytvořili sami a je to zlé, tak to svádí na Satana) v roce 1417.
Jedinou, však všeobecně známou tradicí ochrany proti upírům lze pokládat křesťanský kříž. Je třeba se podívat na celou podstatu této této tradice z trochu jiného pohledu. Jít po stopách historických pramenů hlouběji do minulosti.
V slovanských a balkánských zemí východní Evropy je možné se na odlehlých a liduprázdných místech setkat se vztyčenými kříži. Jsou vyrobeny ze dřeva nebo z kamene. V dávných časech tudy vedly cesty poutníků a kupců. Časem se k těmto křížům dostavělo i nouzové přístřeší nebo kapličky. Kříž tady měl své poslání, chránit člověka v nouzi před bytostmi temnot. Nutno dodat, že doposud vznik a původ nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen.
V době narození Ježíše Krista byl kříž považován za běžný mučící nástroj, na kterém se popravovalo.
Zajímavou historii má kříž vztyčovaný na hrobě, ještě mnohem dříve, než se spojoval s umučením Ježíše Krista a stal se symbolem křesťanství, tak se jím např. označovalo křížení cest.
Na křižovatkách se většinou pohřbívali lidé, kteří zemřeli nějakou nadpřirozenou smrtí. Tuláci, sebevrahové, neznámí lidé, ti, kterým se přisuzovala hrůzná pověst - čarodějové apod.. Kdyby se údajně chtěli vrátit do světa živých , věřilo se, že by nevěděli na jakou stranu se vstoupit. Než by se rozhodli, přišlo by svítání, kdy moc černých duchů končí...
Nejenom Křesťanský kříž , ale spousta dalších předmětů a rituálů souvisí s vampyrismem.
Nejvíce záznamů je však spojeno s nalézáním upírských hrobů, případně celých pohřebišť. Existuje o tom nejrůznější svědectví, jak z okultních studií, tak i úředních zápisů. Definitivní tečku za nočními výlety upíra udělalo vždy spálení jeho těla na hranici. Na tomto místě je třeba dodat, že v Čechách spalování upírů zakázala až osvícená panovnice Marie Terezie.
Uvádí se asi 46 příčin, z nichž se nebožtíci nebo živí mění v upíry. Dále sebevrazi (kteří se stávají psychickými upíry v dalším životě), čarodějové (kteří se mohou stát upíry díky svým rituálům nebo jsou vybráni do užšího svazku), a údajně lidé postiženi církevní klatbou a úkladně zavržení jedinci (až samotáři). Také ti co byli prokleti vlastní rodinou a ti co se zapletli do magie.
Upír ve světě..

Podle některých lidí a okultistů byli němečtí a francouzští upíři mírnější a hodnější než kolegové z východních zemí. Zde je sepsáno pořadí zásad, kterými se řídí stav upírství a mimo jiné uvádí, smrtelná bledost, která se často upírům připisuje, nebývá vždy podmínkou.
Upíři se naopak projevují krásou a kypícím zdravím, až na občasnou nevolnost a malátnost. Sáním krve si upír prodlužuje svou existenci, přičemž intervaly mezi nasycením mohou být i několik let. A když už k tomu dojde, nemusí nutně zabít. Naopak rozmnožuje svůj druh.
Žijí v uzavřených komunitách a nikdo je z ničeho nepodezřívá. Důstojně skrývají svou identitu a naučili se přežívat tak, aby neuhynuli upálením nebo kůlem.
Upíři vyhledávají obvykle svou oběť, které se potom dvoří se všemi znaky milostné vášně a záhadné romantiky. Touží po sympatii a lásce nejen své oběti, ale i mezi sebou. upíři jsou démoni sexu a zvrácené erotiky s jemnou příchutí sadismu. V dějinách se stali dokonalým zosobněním něčeho nepochopitelného, nepoznatelného a záhadného. Něčeho, co může vyvrátit z kořenů celý běh lidského života a dokonce uhasit i jeho plamen.
Upíři se množí a násobí přesně podle temných nadpřirozených zákonů. Tajemné pouto v jejich existenci představuje hřbitovní hlína, která symbolizuje jejich spojení se záhrobím a jejich rakve, které v sobě nesou smrtelnou kletbu. Ten, kdo poruší klid jejich rakví, často umírá záhadnou a nevysvětlitelnou smrtí. Historie je poseta spoustou těchto případů a to nejen z oblasti vampyrismu.

"Hroby a rakve v sobě mohou skrývat neznámá tajemství, záhadné magické síly
nepochopitelné pro dnešní přetechnizovaný svět.
Mohou s nimi být spojeny ty nejneuvěřitelnější případy, záhadná úmrtí a tragické nehody.."

Nerozřešenou záhadou je třeba i mumie budhistického reformátora Tsonga Kaby z Tibetského kláštera Chaldan. Jeho rakev se volně vznášela bez viditelné podpory asi 20 cm nad zemí. Z Tibetu pochází i zpráva, že v nepřístupných podzemních kryptách paláce ve Lhase jsou uložena těla záhadných obrů. V roce 1957 to vypověděl syn vysoko postaveného hodnostáře Tibetské vlády, kterému lámové i přes velký zákaz dovolili sejít dolu. Vypověděl, že dlouho sestupoval po schodech se zavázanýma očima. Napočítal několik stovek schodů. Lámové během cesty vůbec nepromluvili. Když dorazili do hrobky, tak spatřil tři obrovská těla pokrytá zlatem. Těla ležela v rakvích z černého kamene. Dva muži a jedna žena. Žena měřila přes tři metry a největší z mužů pět metrů. Jejich hlavy byli na temeni lehce kuželovité, měli úzké čelisti, malá ústa a tenké rty. Těla byla v naprosto zachovalém stavu a budila dojem, že jsou pouze v hlubokém spánku.
Dá se usoudit, že se jedná o těla "Nefilů", pradávných učitelů lidstva, o kterých se v jistých souvislostech zmiňuje i Bible. Byli stvořeni spojením pozemských žen s démony (lépe řečeno s údajnými bohy či polobohy).

Vampíři, též upíři, jsou pekelné stvůry s nadlidskou silou, hbitostí a inteligencí postižené nesmrtí. Vesměs mají bledé tváře i celou pokožku, jen rty bývají krvavě rudé, pravděpodobně díky způsobu obživy - upír se totiž živí krví smrtelníků. Charakteristickým znakem těchto stvůr pak bývají nepřirozeně dlouhé špičáky, jimiž se upír zakousává do oběti s úmyslem sát krev.

Tito zplozenci pekel mají schopnost rozšiřovat své řady právě touto odpornou metodou, tedy sáním krve. Podle známého lékaře Cornella Pery z Trinsicu, který se v minulém století zabýval studiem vampírů, sliny upíra přenášejí nemoc, kterou pojmenoval Vampyrism.
Cornell Pery nám ve svém díle podrobně osvětlil, jak Vampyrism působí. Nejprve se slinami infikuje otevřená rána, podle Peryho k tomu dochází jen při sání krve, ale novější zprávy hovoří, že někdy stačí pouhé kousnutí upírem k přenesení nemoci. Infikovaný se pak, pokud setkání s vampírem vůbec přežije, začíná sám měnit ve vampíra. Postižený postupně zapomíná na svou lidskost, sluneční svit se mu stává nesnesitelným a po několika málo dnech jej i začíná zraňovat, straní se jej proto a přivyká zcela nočnímu životu, přes den spí. Postupem času zapomíná zcela na své lidství, začíná se živit krví a stává se lidem nebezpečný, mohutní jeho svalová hmota.

Je tedy nezbytné postiženému podati léku zvaného "Vampyre defoliant", jehož objevem Cornell Pery završil své životní dílo. Bohužel tento lék není snadné vyrobit a to z důvodu vzácnosti některých přísad. Nicméně recept je znám a mistři léčitelé vědí, jak lék destilovat.

Reálný vampýrismus

5. srpna 2007 v 13:57 VaMpÝrIsMuS
A zde je mé zamyšlení o Vampýrizmu, ne o tom z filmů, nebo pohádek, ale o tom skutečném, kterým trpí někteří lidé. Je jen na vás, jak tento článek pochopíte a zda-li mě nebudete považovat za šílence.
Tak tedy ten dnešní vampýrizmus... jak jistě víte, je to nezbytná touha po energii. Je jedno, jestli je to energie rovnou z krve, psychická energie,astrální nebo živlová. Dnešní představa vampýra se bohužel drží té postavy z folklóru, co hltá několikrát za noc litry krve. Ne však všichni ale vědí, že krve je potřeba získat velmi málo a i takové množství stačí. Záleží jen na tom, jak vaše tělo vydrží dlouho. Krev je tekutina, která dává život, je v ní obrovská spousta životní energie, kterou Vampýři potřebují. Ne kvuli tomu, že by byli tak krvelační, ale pouze pro to, protože doplńovat energii jen z vlastního zdroje jim nestačí, jejich tělesná energie není tak velká, aby jim stačila k tomu, aby z ní 'uživili' všechny své smysly a schopnosti, proto ji musí brát jinak.
TROŠKA HISTORIE:
Prvním skutečným vampýrem byl Kain, nezaměňujte jej s Kainem z Bible, tohle byla naprosto jiná osoba. Nikdo neví, jak vznikl, ale byl to on, kdo dal vzniknout legendám o Upírech, teď již tedy víte, co to asi bylo za hrůzu...Ale dnešní vampýři jsou slabší než on, ale silnější než lidé, způsobila to lidská krev, která se zkřížila s vampýří a každou další generací slábla. Kdyby to zůstalo pouze v rodu, umíte si představit, jaké by to bylo na zemi dnes? Zní to jak z filmu, když si to teď spjetně čtu...ale dnešní doba je tak přetechnizovaná a vědecky doložená, že tomuto věří málokdo i když je to čistá pravda. Další teorie je ta, ze vampýrizmus vznikl z astrální formy, ktrá se nějakým způsobem usadila v lidech. Osobně se přikláním k té první možnosti, protože tato verze není doložená jako ta první a také mnohem méně vysvětlitelná.
DNEŠNÍ REALITA:
Vampýři se rozdělují na dvě základní skupiny a sice: Sang. a Psychičtí. Sanguiničtí se živí pouze krví, jako potravinový doplněk k získání energie pro své schopnosti, protože jejich vlastní jim k tomu nestačí. Nu a Psychičtí se živí energii životní produkovanou každým tělem, kterou nasávají, není tedy potřeba krve. Ze Sang. vampýra se stane často vampýr psychický, ponevač uvažte sami, je obtížné najít kdekoliv dárce, co by vám pravidelně daroval trošku své krve. Obecně platí, že čerstvě procitnutí vampýři vydrží bez energie asi týden a s postupem času se interval potřeby prodlužuje, jak sílíte. Vampýrizmus může mít ale také formu astrální, nebo živlovou, jak už názvy napovídají, způsob obživy se provádí buď tak, ze energii čerpáte z astrální roviny, nebo přes sny. A živlové krmené probíhá tak, že nasáváte energii z některého z živlu (nedoporučovala bych vodu, vodníplochy do sebe nasávají obrovské množství zbytkových a negativních energií).
Schopnosti...ty se lyší od vampýra k vampýrovi, ale co je snad spojuje všechny je to, že vidí dobře ve tmě a orientují se bez problémů i v tmě naprosté, naopak tohle má za důsledek to, že jsou citliví na denní světlo a slunce, také silná světla jiného původu. Slunce jim doslova bere energii a jejich citlivé oči je pálí a slzejí a jejich kůže často zrudne, okamžitě se spálí, nebo na ni naskáčou podivné rudé skvrny. Také dlouhý pobyt na slunci, byť v slunecních brýlích a co nejvíc zahaleni způsobuje, že je neskutečně bolí hlava a dostavuje se pocit naprostého vyčerpání a toho, že jim snad hlava brzo praskne... Dokáží také měnit barvu očí, hlavně ve vzteku, po nabytí energie a na slunci, jejich barva očí není určitá. Také jsou nesmírně citliví na jakýkoliv kouř, nebo vítr zvlášť když se jim dostane do očí. Měsíc jim dává energii a táhne je ven, jsou to noční tvorové, protože jak jinak, světlo nesnáší. Mají bledou pokožku, protože slunce jim způsobuje to, že jim hnisají, slzejí a pálí nesnesitelně oči a okamžitě rudnou a to nesnášejí, proto se schovávají a tak nejsou opálení. Většina vidí také aury a má vyvinutou velmi silnou intuici, dokážou vycítit zlo a jakékoli negace. Také ovládají práci s energií. Díky způsobu obživy se jim také dříve hojí rány a jsou odolnější nemocem. Nemyslete si však, že mimo braní energie se ničím neživí, jedí jako normální lidé, pouze jednou za čas sepotřebují nakrmit.
Nu a teď se nabízí otázka, co se stane, když nekdo takový nedostane enrgii jakýmkoliv způsobem? Stane se to, že cítí něco jako hlad, ale nic jej nezasytí, až energie z krve, nebo psychické energie, celé tělo se oslabuje, protože vydává příliš mnoho energie na dané schopnosti, nebo vnímání smysly, což nejde zastavit a energie pouze jeho mu nestačí a vede tedy k naprostému vyčerpání a bolesti hlavy, dokud se zase nenakrmí. Tomuhle stavu doporučuji předcházet, může mít vážné následky.
Procitnutí...je odstartováno většinou nějakým traumatem, nebo zlomem v životě. Probíhá v období puberty a u každého se liší. Ale obecně platí to, že začnete videt dobře ve tmě a nepotřebujete světlo tam, kde ostatní ano. Také slunce vám začne vadit a doslova vás bolet. Začnete slyšet lépe a začne vás fascinovat pohled na krev a snad i to, že na ni máte chuť. Také mívají často procitající vampýři zálibu v hřbitovech, snad kvůli energiím a klidu, co tam mají, také začnete vidět duchy a některá místa se vám stanou nepříjemnými,nebo´t tam cítíte něco, co se vám nelíbí. Každopádně poznáte, že jste skutečný vampýr tak, že se napijete krve. Nezískávejte ji však násilím, ale třeba od blýzkého přítele, kterému věříte a on vám ji poskytne, ubezpečte se, že má krev zdravou (AIDS) a poté novou žiletkou proveďte řez třeba na paži, stačí 1cm dlouhý a hluboký pouze tak, aby jste prořízli kůži. Sajte rovnou z rány, energie je větší. Pokud ucítíte něco nepopsatelného a budete chtít víc a jako by vás plnila energie, není o čem diskutovat, jste jeden z nich. První krmení je asi jako první panák, ale ta energie co máte se pak nedá popsat, nemluvě o tom, že smysly se vám zbystří a vše budete vidět jinak a líp i vnímat. Nejlepší je provádět tohle, když jste naprosto vyčerpaný, poté máte energie mnoho na překonání čehokoli a smysly jako novorozenec. Ale pozor i slunce se stává silnějším pro vás.
Mnoho doktorů popsalo vampýrizmus jako nemoc, jako určitou světloplachost a alergii na slunce spojenou s častým vyčerpáním (např. Porfýlie ). Já jsem ale nepsala o žádné nemoci, ani psychické poruše, pověstech, píšu jen pravdu o tom, co je zde na tomto světě a stačí se jen dívat a vnímat, zapomenout na vědu, zákony života a vrátit se tam, kdy lidé žili v souladu s přírodou a měli rozšířené vnímání a věřili v skutečný vampýrizmus. Oni věděli, že se prolínají dva světy, ten magický a hmotný. A vampýři ovládají oba.
http://vampyres-support.mysteria.cz Zde odkaz na reálný vampýrizmus, hledáte-li odpovědi, najdete je zde.
Každopádně, věřte, že vampýrizmus, ten skutečný je možná blýž, než si myslíte a je jen na vás jak tenhle článek pochopíte, jestli tedy vůbec.

Mýtus,nebo pravda?

5. srpna 2007 v 13:54 VaMpÝrIsMuS
Zprávy a zmínky o upírech zaznamenáváme z různých částí světa a to již v nejrannějších kulturách, jako je stará Babylonie, Persie, Indie. V každém kulturním prostředí přijímá obraz upíra samozřejmě více či méně jinou podobu, takže v Portugalsku potkáváme femininní bruxu, která je kombinací čarodějnice sabatu s vampýrem, v arabských zemích příšerného revenantního požírače mrtvol - ghůla , ve starém Řecku zase se strigami či lamiemi, které jsou jen upírskou podobou čarodějnic, tu je upírství spojeno s ďáblem, peklem, čarodějnictvím a černou magií tu zas upíři nesou zřetelně lykantropické atributy. Zarážející podobnost upírských mýtů, pocházející z více kulturních oblastí, nás utvrzuje v doměnce, že se, stejně jako v případě čarodějnic, čertů, vodníků a podobných významných multikulturních mytologických postav jedná o projevy silného archetypického materiálu. Víra v upíry, jako lidské bytosti, po smrti vysávající krev svých bližních, byla vůbec nejrozšířenější v zemích slovanských a na Balkánském poloostrově. V českých zemích měl tento "druh upíra" ve starých dobách původní jméno morous podle slabšího stupně útoku upíra, kterým byla noční můra. Jmen a podob mají vampyrické bytosti celou řadu, my se však budeme zabývat tímto geograficky i kulturně nejbližším "typem".
Co byl tedy upír v lidovém podání? Člověk, který byl za života napaden jiným upírem, nešťastník, který musí po životě žít příšernou existencí vysávače krve bližních a se smrtí je připraven i o možnost života věčného v království nebeském (v některých krajích se věřilo, že nemrtvými se stávájí po smrti sebevrazi). Po smrti pak každou noc opouští hrob a vydává se upíjet krve oběti respektive obětí a to tak dlouho, dokud oběť žije. Hlavními znaky takového upíra jsou prodloužené špičáky, jako nástroj útoku, mrtvolně bledá, propadlá tvář, zarudlé bělmo a obligátní rubáš. Upír vládne silou sedmi mužů. Před upírem je možno se chránit květy, nebo hlavičkami česneku, svěcenou vodou, krucifixem. Jeho řáděni lze, podle tradice zamezit církevním rituálem a modlitbami. Minulo-li se duchovní opatření účinkem, přistoupilo se k více či méně drastickým likvidačním opatřením, která se drobně mění podle kraje, či země. Upírovy bylo probodeno srdce nebo hlava osikovým, lipovým či dubovým kolíkem, či železným hřebem, spáleno srdce, hlava či celé tělo, uťata hlava a položena k nohám, případně zakopána daleko od těla upíra, atp. Po exekuci bylo tělo upíra znovu křesťansky pohřbeno. Nepohlíželo se na upíra tudíž jako na samo zlo, ale spíše jako na oběť zla a kromě strachu z napadení byla likvidace upíra motivována i snahou o záchranu jeho duše.
Upírství bylo často spojováno s černou magií a čarodějnictvím. Ve starých dobách se také označovalo jako "magia posthuma" čili magie mrtvých a podle pověry rozšířené v islámských zemích se upírem stával černý mág či čarodějnice za života škodící lidem . Spojení čarodějnice-upír se objevuje v pověrách více národů. Samotné slovo upír vzniklo z tureckého uber tj. čarodějnice, ale to jsou jediné body spojující magii a čarodějnictví s vampyrismem. Důvodem těchto pověr je vedle přirozené lidské vlastnosti spojovat neznámé a záhadné s kouzly a čáry možná také v dřívějších dobách rozšířené používání lidské i zvířecí krve v černé magii a nápadná podobnost příznaků očarování s příznaky vampýřího útoku. Z okultního hlediska je velmi příbuzným tématem psychický arrivismus a magickou cestou vytvoření vampýrští elementálové. Posledně zmíněné už se svou problematikou řadí mezi témata ryze magická, nemají totiž, kromě svého důsledku pro oběti, s danou problematikou mnoho společného.
V dějinách minulého století se setkáváme s několika slavnými případy lidí, jako např. "Düseldorfská zrůda" Peter Kurten, "Hanoverský upír" Fritz Haarman , John Haigh, nebo "Upír z Galoweku" Stanislaw Modzelewski, američanka Tracey Wigginton, Brazilec Costa de Andrade apod., kteří pili lidskou krev, a byli proto často označováni za upíry. S vyjímkou Johna Haiga, šlo vždy o sadistické zrůdy u kterých se pití lidské krve kombinovalo s antropofágií a dalšími zvrácenostmi. Všestranný zločinec Haigh, přestože je často uváděn jako upír moderní doby, si s největší pravděpodobností pití krve svých obětí vymyslel, v marné snaze vyměnit téměř jisté popraviště za doživotní pobyt v psychiatrické léčebně. Známý masový vrah američan Theodor Robert Bundy se sám přirovnal k upírovy, měl pocit, že mu jeho zločiny dodávají energii. Podobné případy běsnění sexuálních deviantů probíhalo, jak se dá předpokládat i v dobách starších a byli to jen další impulzy k formování mýtických představ o nemrtvých. Ve vzpomenutých případech se jistě jedná o vampyrismus, ale ve smyslu psychiatrickém, avšak nikoli o nemrtvé.
V dnešní době existuje malé množství lidí, kteří se považují za upíry. Pijí lidskou krev (většinou od dobrovolných "dárců"), nebo k tomu mají nutkání, Noc je jim milejši než den a dále přebírají některé znaky folklorního nebo filmového upíra. Známý je případ muže ze Spojených států, který jako zaměstnanec v transfuzní stanici ukradl během delší doby desítky litrů krve pro svou potřebu. Není známa pohnutka takových lidí k jejich jednání, avšak nejedná se o upíry, protože stejně jako v případech upírů-vrahů jsou tito živí, čímž postrádají základní podmínku pro použití tohoto označení.
Samotné případy vampyrismu, ale nemají s folklórním zobrazením upírů mnoho společného a tím méně s jejich uměleckým zpracováním. Literární a filmové pojetí tématu se inspirovalo těmi nejděsivějšími pověrami a bohužel dnes určuje i obecné povědomí o tomto nesmírně zajímavém úkazu, které nejde ani centimetr za Drákulu a jeho filmové soukmenovce pokleslého žánru.
Litry krve a podle některých svědků se svíjí a vydává děsivé zvuky. Je důležité zdůraznit, že nebylo před otevřením shledáno žádné porušení hrobu, ani jeho okolí. Nastoluje se otázka principu existence nemrtvých. Nelze v žádném případě souhlasit s okultisty romantiky a milovníky temných sil, že jsou ,více či méně vyšinutí, vysávači krve moderní doby skutečnými upíry a tvoří jakousi vyšší vývojovou formu lidského rodu, nietzcheova nadčlověka. V těchto kruzích byl vyřčen názor, že upír je pánem pánů tvorstva a jediným lovcem největších lovců - lidí, tím se staví na pomyslný vrchol potravního řetězce. K těmto extrémním názorům lze jen máloco dodat. V tomto duchu by musela platit nesmyslná rovnice upír=kanibal=kvalitnější člověk. Na druhou stranu zde byly pokusy skeptiků vysvětlit "racionálně" vampirické události starších časů zvláštní hlínou v hrobech, zvýšenou krvetvorbou, přirozenou mumifikací, plynatostí, apod. Teorie tohoto druhu ale vyvolají spíše více otázek, než kolik se snaží objasnit. Hlavním problémem je jejich naprostá ignorace faktu, že otevření hrobů předchází řádění upíra v okolí a to včetně vizuálních kontaktů s "duchem" zemřelého. Skutečná existence nemrtvých spočívá v jakési duchovní anomálii, která by se dala vcelku výstižně vyjádřit označením "okultní nemoc". Ihned po smrti, podle představ okultistů, opouštějí člověka tzv. vyšší duchovní principy a tzv. nižší složky nazývané astrální,nebo siderické tělo, životní energie, známá také jako prana a tzv.kama neboli duše zvířecí, středisko pudů a protipól lidské duši, drží při těle, až do vyprchání prany, které je závislé na určitém stupni rozkladu těla hmotného. Poté smrtelné (nižší principy) zanikají, s vyjímkou těla astrálního, které, jako otisk lidské existence, může pobývat v astrálu i staletí. U upírů k tomuto procesu z neznámých příčin nedochází, astrální tělo, řízené kamou tomuto torzu člověka dodává pranu, kterou právě ubírá svým obětem a tělo dále žije svým vegetativním životem. Zdá se, že předpokladem pro výběr obětí je emocionální vazba. Naznačuje to výše napsaný okruh obětí a že se tomu děje bez zábran, potvrzuje teorii o nadvládě kamy nad mrtvým. Když upír zahubí svou oběť, najde si další a pokračuje ve svém řádění, dokud nejsou proti upírovy podniknuta opatření, či jiným způsobem není tělo neživého narušeno ve svém hrobě. Označení upírů nemrtvými, je tedy výstižným popisem jejich stavu, který není životem, ale ani smrtí. Vidíme, že se jedná téměř o arrivismus mrtvých, avšak důsledky pro oběti nemrtvých jsou mnohem fatálnější, protože organismus upíra, na rozdíl od arrivisty žádnou energii nevytváří a potřeba upíra je mnohonásobně silnější. Arrivismus také neúčinkuje na rozdíl od vampirického ataku na velkou většinu lidí. Ve starých dobách se věřilo,že krev je nositelkou duše toto je vyjádřeno i ve III.knize Mojžíšově Starého Zákona , kde stojí: "Protože duše celého těla v krvi jest". Starobabylóňané byli přesvědčeni, že krev, duše a život jsou jedno. A v tomto duchu se upírům přiřklo přímo ubírání krve a k tomu jim lidová slovesnost opatřila prodloužené špičáky. Noční působení bylo zase způsobeno větší vnímavostí napadených k duchovním vlivům, které se zvyšuje v různých fázích spánku a usínání a samozřejmě také byla noc vždy časem řádění temných sil. V dnešních dobách se s tímto jevem už asi setkáme už jen velmi vyjímečně, což je způsobeno moderním pohřbíváním, pitvami a všeobecně nižší citlivostí posledních generací k nehmotným silám, což je sice velká ztráta lidstva, avšak alespoň v tomto konkrétním případě to lze spíše považovat za klad.

Vampýrismus

5. srpna 2007 v 13:53 VaMpÝrIsMuS
VAMPYRISMUS
Téma vampyrismu je v současnosti velice populární. Upíři jsou častým námětem současných filmů, nevyčerpatelným zdrojem v literatuře, kde tyto bytosti oplývají mnoha fantastickými vlastnostmi a schopnostmi. Stylizace do role upíra slouží jako velmi přitažlivá image, existují početné skupiny lidí, kteří si vybrali vampyrismus jako inspiraci pro svůj životní styl, někteří se dokonce za upíry považují. Pojďme se však podívat na fenomén vampyrismu z hlediska folklórního a přiblížit si některá okultní či vědecká vysvětlení.
FOLKLÓR
VZHLED UPÍRA
Folklórní upír nepřipomíná příliš onu romantickou postavu vytvořenou minulým stoletím. V románech a filmovém zpracování vyhlížejí upíři stále lépe a lépe a v průběhu let jsou čím dál tím víc spojováni se sexualitou - na míle se tak vzdalují oněm tvorům z folklóru.
Klasický "tělesný" upír, čili strašidlo Evropy nenosil ani plášť, ani elegantní oděv. Jeho vzezření se podle folklórní tradice podobá vzezření většiny mrtvol čerstvě vykopaných ze země. Jednalo se tedy o bytost oděnou do toho, v čem byla pochována - do rubáše. Mezi další příznačné charakteristiky patří například fakt, že upír nebyl bledý. Většina dokumentů uvádí, že barva pokožky nemrtvého měla typický rumělkový nádech a na rozdíl od hubeného, až vyzáblého zjevu má folklórní tvor, podle častých výpovědí, podobu spíše odulou. Atributy, které jsou nemrtvým připisovány, zahrnují mimo jiné příšerný pach či zatuchlý dech, dlouhé nehty a vlasy, ostré zuby - nikoli však nezbytně abnormálně vyvinuté špičáky, a (v některých případech) oči žhnoucí nadpřirozeným, často rudým světlem.
Dalším druhem upíra, se kterým se rovněž setkáváme ve folklóru, je upír s vlastností přízraku. Tento se přiživuje na živých lidech, a to v noci, když spí. Vesničané v jeho rysech často rozpoznávají jednoho ze svých zemřelých sousedů. Oběť si jeho identitu většinou zapamatuje, čímž obvykle vyvolá mánii a sklíčenost v řadách vesničanů. Podezřelá těla se při exhumaci často jevila opuchlá, narudlá a jaksi čerstvá, a to celé měsíce po pohřbu.
SCHOPNOSTI UPÍRA
Jednou ze základních prvotních schopností tělesného upíra je schopnost být živ z krve lidských bytostí. Jinou prvotní schopností je ta, kterou si většina lidí zvykla u nemrtvých očekávat, a to velká síla. Ve většině případů útoku tělesného upíra se o oběti mluví jako o bezmocné, neschopné odrazit sajícího upíra. Druhotné schopnosti tělesného upíra se do značné míry různí. V několika zemích např. existuje víra, že upíři stále ještě mohou mít sexuální styky s živými, takové styky však v žádném případě nebyly považovány za žádoucí. Jinou vlastností tělesného upíra (na určitých územích) je jeho schopnost žít do jisté míry znovu život smrtelníka.
Prvotní schopnosti přízračných nemrtvých jsou schopnost čerpat životní sílu z živých bytostí (nikoli nutně prostřednictvím krve, pravděpodobněji formou psychické energie) a schopnost paralyzovat oběť. Mezi druhotné schopnosti patří např. schopnost některých přízračných upírů měnit své vzezření. Bezpočet obětí hovoří o změně podoby tvora v okamžiku, kdy se chystal zaútočit, někdy i během útoku samotného. Jinou zajímavou druhotnou schopností je jeho schopnost létání či levitace.
ZPŮSOBY OCHRANY PŘED UPÍRY
Zde najdete některé tradiční způsoby zabíjení upírů a několik dalších praktik, které těmto tvorům zabraňují povstat a ubližovat živým.
DŘEVĚNÝ KŮL:
V evropské realitě se jednalo o nejoblíbenější způsob zneškodnění upíra. Tehdejší "lovci upírů" se pravděpodobně domnívali, že moc této praktiky nevychází z kůlu samotného, nýbrž ze země. Prohnáním dřeva skrze tělo a skrze dno rakve do země mohl lovec účinně spojit nemrtvého opět se zemí, a tak přivodit rozklad upíra. Jednodušší verze tohoto vysvětlení říká, že kůl neměl jiný význam než držet upíra na jednom místě tak, aby nemohl vstát. I tady však bylo třeba, aby byl kůl prohnán přímo skrze tělo a rakev do země.
ODSEKNUTÍ HLAVY:
Ti, kteří upírům v minulosti stínali hlavy, činili tak na základě představy, že tento akt zajistí, aby již upír nevstal z hrobu. I kdyby stětí hlavy upíra nezabilo, nemohl už být tento tvor dále schopen pronásledovat člověka. Z tohoto důvodu bývala hlava často pokládána k nohám nemrtvého, čímž mu mělo být znemožněno, aby si ji znovu nasadil. Pro úplnou jistotu však mnoho lovců podnikalo jedno opatření. Spálení.
Upíři bývali často pokládáni za mrtvoly oživené zlou mocí. Spálení těla nemrtvého by se tedy v takovémto případě jevilo jako logický krok. Ostatky ze spáleného těla byly často odděleny a pochovány, případně také odevzdány proudu řeky, aby nezůstalo žádné tělo, které by zlá moc mohla znovuoživit.
VYJMUTÍ SRDCE:
Tato technika není tak rozšířená, přesto však bývá občas používána, neboť představuje do jisté míry alternativu k probodnutí kůlem či odseknutí hlavy. Kultury, které odstraňují nemrtvým srdce, zřejmě věří, že srdce pumpující krev udržuje upíra při životě. Tím, že bylo srdce vyjmuto, již nemohla zapříčinit upírovo znovuoživení.
SVATÉ ČI POSVĚCENÉ ZBRANĚ:
Ve folklóru se můžeme setkat s několika nejasnými odkazy na používaní jistých posvěcených předmětů. Ve východní Evropě mohla například upíra zabít do rakve vstřelená posvěcená kulka. Zbraň však musela být posvěcena způsobem, který je v souladu s náboženským přesvědčením lovce upírů. Lovcova víra v náboženskou moc tohoto předmětu by tak vlastně byla prodloužením lovcovy vůle.
VKLÁDÁNÍ SVATÝCH PĚDMĚTŮ DO RAKVE:
V Evropě, obzvláště pak v ortodoxních křesťanských zemích, je běžným zvykem pohřbívat mrtvého buďto se svatým obrázkem, nebo s křížkem, nebo s obojím. Původním smyslem tohoto zvyku bylo posvěcení mrtvoly tak, aby do ní nemohl vstoupit zlý duch. Ale stejně tak mohl spolu s tělem pohřbený svatý předmět fungovat jako překážka nedovolující mrtvému opustit rakev.
VKLÁDÁNÍ NEPOSVĚCENÝCH PŘEDMĚTŮ DO RAKVE:
V Evropě bývala těla často pohřbívána s předměty nacpanými do jejich úst. Mělo se za to, že tyto věci - počínaje česnekem a konče vejci - jsou schopny odvrátit zlé duchy. Někdy však bývaly věci vkládány mrtvole do úst naopak proto, aby duše zemřelého nemohla uniknout. To v případě, že by jejich duše měla jiné záměry, jako např. zdržovat se v okolí a trýznit živé. Hlava se svými otvory (z nichž nejdůležitějším byla ústa) byla pokládána za pojítko k duši skrze kterou mohli duchové do těla vstupovat anebo je opouštět.
VÍRA NA UPÍRY V EVROPĚ
Víra v upíry byla (a je) hojně rozšířena v mnoha částech světa, žádná jiná oblast na světě však nevydala tak rozsáhlou sbírku vampyrického vědění jako Evropa. Legendy o nemrtvých putovaly svobodně všemi možnými evropskými zeměmi, čímž dnes působí nesnáze, pokud jde o přesné určení původu vampýrské legendy.
Například v Řecku dodnes existují lidé, kteří věří na upíry. Konkrétně tento jejich tvor je znám jako "vrykolakas". Člověk se mohl stát vrykolakem skrze násilnou smrt či nedbale vykonaný pohřeb. V Řecku ovšem (jakož i u jiných ortodoxních národů) existovala také všeobecně rozšířená víra, že osoba vyhoštěná z církve nedojde po smrti klidu. Je tudíž zřejmé, že každý, nad kým vyslovil kněz tuto klatbu, stával se rovněž upírem. Zdá se, že vrykolakovi bylo předurčeno, aby napadal ty lidi, které znal ještě zaživa. Tento upír totiž často přicházel k domovům svých přátel a příbuzných, aby zvenčí volal jejich jména. Ke zničení vrykolaka bylo nutno použít tradičních metod, tedy prohnání dřevěného kůlu skrze tvora a odseknutí jeho hlavy. Po těchto úkonech někdy následovalo spálení těla. Příležitostně se také stávalo, že vědělo-li se o nemrtvém, že jde o původně exkomunikovaného, byla tato klatba knězem z vrykolaka sňata, čímž mu byl dán mír.
S Řeckem sousedící země jsou taktéž bohaté na vampyrický folklór. Bulhaři mají víru, která se velmi podobá tomu, čemu věří Řekové. Také zde povstávají upíři skrze násilnou smrt či neschopnost duše zemřelého nalézt klid. Příčinou zde mohl být i nedbale vykonaný pohřební rituál. Jakmile se zrodí "vapir" či "ubour" (záleží na oblasti) bude postrachem místních obyvatel tak dlouho dokud jej nezlikviduje "vampirdzhija" - bulharský lovec upírů. Někteří bývali odstraňováni pomocí dřevěného kůlu, jiní pak mohli být donuceni vstoupit do láhve s ikonou či svatým obrázkem.
V Rumunsku jsou upíři nazýváni "strigoi" či "strigoica" (mužský a ženský rod). Často jsou pokládáni za živé čarodějnice, které mohou opustit své tělo, kdykoli chtějí na někoho zaútočit. Tito živí upíři jsou nazýváni "strigoi vii". Naproti tomu nesmrtelní krev vysávající upíři jsou v této oblasti nazýváni "strigoi morti". Tito tvorové jsou tradičními upíry nejen proto, že v noci opouštějí své hroby a přiživují se na krvi živých, nýbrž také pro způsoby, jakými byli likvidováni. Rumuni věřili, že "strigoi morti" je možné česnekem udržet v bezpečné vzdálenosti, větévka divoké růže mu zabraňovala v opouštění hrobu a svaté symboly jej dokázaly zapudit. Samozřejmě, že preferovanými metodami bylo probodnutí kůlem a stětí. Z Rumunska také pochází víra v "nosferatu". Toto jméno bývá spojováno s krev vysávajícím upírem, jemuž je přisuzována schopnost mít sexuální styky s živými. Osoba je odsouzena stát se "nosferatu", pokud je nevlastním dítětem rodičů, kteří se narodili jako levobočci. K zlikvidování "nosferatu" jsou rovněž používány obvyklé evropské metody.
V Polsku a Rusku se setkáváme s folklórem, jehož součástí je i "upior" či "upyr". Oba tito tvorové disponují neobvyklým rysem, totiž že se potulují a útočí v době od poledne do půlnoci, což znamená, že přinejmenším polovina jejich aktivity spadá do denních hodin. Jejich neuhasitelná žízeň po krvi je však řadí mezi tradiční upíry. Oba tvorové bývají zneškodňováni tradičnímu evropskými způsoby, v Rusku však kromě toho bývala na "upyra", nalezeného ve své rakvi, vylévána svěcená voda.
Německý "nachtzehrer" se chová prakticky stejně jako "vrykolakas". Kromě toho však o něm bylo známo, že se přiživuje nejen na krvi živých, nýbrž i na tělech mrtvých.
Ve Velké Británii a Francii nenacházíme žádný významnější původní vampyrický folklór.
Ještě několik evropských zemí, o kterých nebyla zmínka, disponuje jistým druhem vampyrického folklóru, jsou si však v mnohém podobné s výše zmíněnými případy. Např. v Itálii existuje velice stará víra v živého upíra, který je nazýván "strega" a který se chová velmi podobně jako rumunský "strigoi vii".
Nyní si představme některé okultní či vědecké pohledy na problém vampyrismu. Tato vysvětlení je však možno aplikovat pouze na některé z případů a zdaleka neobjasňují existenci vampyrismu jako celku.
VAMPYRISMUS Z POHLEDU OKULTISTŮ
VÝZNAM KRVE
Jedním ze základních okultních principů je mystická moc krve. Funguje zde tzv. sympatetické pouto mezi krví a životem. Tato sympatetická pouta vznikají za předpokladu, že něco je možno použít k zastoupení něčeho jiného. Krev tedy zcela přirozeně zastupuje životní sílu, která je na ní závislá. Proto může upír použít v krvi ukrytou energii k tomu, aby udržoval při "životě" svoje tělo.
VAMPYRISMUS JAKO ASTRÁLNÍ JEV
Okultisté věří, že astrální těla určitých lidí mohou být po jejich smrti fixována na hrob, kde odpočívají, a že mohou vykonávat jakési výlety za získáním vitální síly živých, aby prodloužili svou záhrobní existenci. Mohou se však pohybovat jen ve formě astrálního těla. To by také vysvětlovalo záhadu, jak upír povstane z rakve, aniž by při tom rozrušil půdu. Jsou to obvykle lidé, kteří velmi lpěli na životě, měli nějaké silné sklony a vazby na pozemský život, od něhož se nemohou odpoutat.
NEOKULTNÍ VYSVĚTLENÍ
PORFYRIE
Existenci vampyrismu, lépe řečeno jeho hmotnou formu vzala na vědomí i věda a označila ji názvem "porfyrie". Termín porfyrie označuje metabolickou poruchu krve, jejímž důsledkem je nadměrný únik železa z organismu. Je to velice vzácná vrozená odlišnost genetického původu, která způsobuje mimořádnou citlivost na sluneční světlo. Delší pobyt na slunci zapříčiní patologické změny pokožky a její poškození, dále mimořádný a nadměrný vývoj ochlupení (a to i na obličeji a na rukou) a červené nebo červenohnědé zbarvení zubů. Dochází k prudké a nenadálé látkové přeměně organismu, která je doprovázena červenou močí a poruchami nervového systému. Porfyrie se lečí transfuzí krve a vstřikováním hemu - jedné ze složek krevního barviva. Po doplnění chybějících látek do organismu nastane opět prudká změna a návrat ke zdánlivému normálu. Ve středověku, kdy se málo cestovalo a byly časté sňatky mezi příbuznými, vznikala v některých oblastech celá centra "vampýrské" porfyrie.
"RENFIELDŮV SYNDROM"
Existují jedinci, kteří se již narodili s určitou psychickou potřebou pít krev. Jedná se o duševní poruchu, která je v současnosti označována jako "Renfieldův syndrom". Tuto poruchu lze na člověku vysledovat již v raném věku. Dítě, které je ji postiženo, bývá často přistiženo při vysávání krve z poranění, ať již vlastního nebo jiného dítěte. S tím, jak porucha postupuje, je jedinec jakmile dospěje, schopný zajít tak daleko, že se pro žádanou krev vloupe i do krevní banky.
NEZNALOST ANATOMIE
Zdánlivě nepřirozený vzhled "upírů" nalezených v rakvi můžeme v některých případech vysvětlit neznalostí anatomie tehdejších lovců upírů. Ti v minulých dobách neměli tutéž znalost medicíny, kterou máme my dnes. Když tedy exhumovali těla a vyjadřovali se k jejich vzezření, neměli de facto vůbec nic, s čím by tento jejich fyzický stav mohli porovnat. K tomuto nedostatku vědomostí si přidejme různá pověrečná přesvědčení těchto badatelů a zpochybnění jejich úsudku bude velice snadné.
Lovci upírů často překvapovala absence rozkladu pohřbeného těla, což je utvrdilo v názoru, že před sebou mají upíra. Pro tento dojem však existuje vysvětlení. Když se rozkládá mrtvola, mění se stav její tkáně. Někdy může i odpadnout svrchní vrstva pokožky, přičemž vnitřní vrstva mívá často na pohled narudlou barvu a nezasvěcenému může připomínat "novou pokožku". Během rozkladu se v mrtvole vytvářejí plyny, které jsou příčinou toho, že tělo začíná otékat. Pakliže je toto otékání pozorováno ve svých raných nebo naopak pozdních stádiích, mívá tělo vzezření poměrně celistvé. Starší zemřelá osoba tak může na pohled i omládnout, poněvadž jí jakoby zmizí vrásky a skvrny. A jelikož lovci pravděpodobně neočekávali, že najdou něco víc než kosti, mohla jim mírně opuchlá mrtvola připadat jako živá.


Upírství,historie,legendy

5. srpna 2007 v 13:51 VaMpÝrIsMuS
Upír je postava, která figuruje v mnoha pověstech a bájích. Bývá často námětem pro filmové či knižní horory. Kde se vlastně tento mýtus vzal? Je to čistý výplod fantazie našich předků, či vznikl na základě faktů, které znali a možná i na vlastní kůži zažili? Pokusme se společně poodhrnout roušku tajemna a vydat se po stopách, které nás možná dovedou až k jádru věci...
Nejdříve bychom si měli ujasnit, jak se vlastně takový upír pozná - čím se vyznačuje. Typické upíří znaky tedy jsou: husté, nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé oči, velmi bledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby, vyčnívající z úst. Z dalších vlastností upíra bychom mohli jmenovat ještě to, že se neodráží v zrcadle, nevrhá stín a sluneční světlo má na něj zhoubný vliv. Proto vstává ze svého hrobu v noci a než se objeví první sluneční paprsky, musí být zpět ve svém úkrytu. Báje dokonce praví, že upír se umí přeměnit v netopýra či vlka a dokáže se protáhnout i tou nejmenší štěrbinou. Toto tvrzení dalo vzniknout jedné vysvětlující teorii, o tom ale až za chvíli. Upír škodil tak, že se zakusoval svými ostrými tesáky do krku oběti, aby prokousl tepnu a mohl sát krev. Upírem se stal člověk, který sám byl upírem pokousán nebo snědl maso z upírem napadeného zvířete. Ale nejen to. Upíry se prý stávali i lidé, kteří byli za svého života čarodějové, zločinci nebo kteří zemřeli nepřirozenou smrtí, například sebevraždou. Věci, kterých se upír bojí a kterými je možné ho zahnat, jsou česnek a dále různé náboženské propriety jako kříž, růženec, svěcená voda či hostie. Zahubit upíra bylo možno několika způsoby, např. zastřelit ho stříbrnou kulkou či - a to byl používanější způsob - otevřít jeho hrob a proklát mu srdce zašpičatělým dřevěným kůlem. Pokud to nepomohlo, přistupovalo se k tvrdším zásahům: ruce mu byly svázány za zády a byla mu odseknuta či ukroucena hlava a jeho ústa byla vycpána česnekem či kamením. Pokud ani toto nepomohlo, bylo nutné celé tělo spálit buď na popravišti, nebo mimo obec někde na kraji lesa a popel tam zahrabat. Tyto procedury musely být vykonávány za dne, protože tehdy byl upír bezbranný. Úkolem zlikvidovat upíra byli zpravidla pověřováni kati. Že tento postup není jen čistě teoretický, dokazují mnohé nálezy upířích pohřebišť, kde jsou kumulována těla s jasnými protivampyrickými zásahy. Zrovna nedávno bylo jedno takové pohřebiště nalezeno v Čelákovicích. Kostry vypadaly následovně: lebky byly odděleny od zbylého skeletu, ruce byly svázány za zády, u některých lebek byly vylomené čelisti. Velice zajímavá je skutečnost, že lebky byly poněkud odlišné velikosti, než je obvyklé, a navíc - v čelistech byly nalezeny i deváté zuby. Je všeobecně známé, jak velkou úctu chovali naši předci k mrtvým, takže je očividné, že k takovýmto zásahům na mrvolách museli mít pádný důvod. Nejvíce zpráv o upírech (či vampýrech, jak chcete) pochází z Balkánu, Maďarska a od starých Slovanů. I slavný hrabě Drakula, který skutečně existoval, žil v této oblasti - v rumunských Karpatech.
KRONIKA
HROZIVÁ HISTORIE
Toto tedy praví legendy. Nyní ale už přejděme na faktičtější půdu - nahlédněme do starých kronik, co o upírech hovoří ony. Pro zajímavost uvedu dva záznamy z kroniky českého kronikáře opata Neplacha. Zápisy pocházejí ze 14. století a možná mohou vyvolat úsměv formou, jakou jsou psány, ale jádro je zcela určitě pravdivé:
Roku 1336 zemřel míli cesty od Kadaně v Čechách ve vsi Blově pastýř nějaký, jménem Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsech, lidi děsil a dávil a k nim mluvil. Kohokoliv v noci jménem zavolal, v osmi dnech zemřel. Když ho pak vykopali, chtějíce jej spálit, byl nadut krví jako měch a strašlivě řval. Naložen byv na vůz, stahoval a skrčoval nohy jako živý. Když byl položen ne oheň, jeden z přístojících popadl kůl a vrazil jej do něho. Tu Myslata pronesl hrobovým hlasem: "Velice jste mi tím uškodili", a vzápětí z něj vyhrkla krev jako z nějaké nádoby. Když ho spálili, všecko zlé přestalo.
Roku 1344 zemřela v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka. Hned po pohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Když byla probita třemi olšovými kůly, krev z ní tak velmi tekla jako z hovada nějakého. Předtím spolkla svůj šlojíř až do polovice, a když se z úst vytáhl, byl všecek krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila. Měla tedy být spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele ze střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápit.
FAKTA
OVĚŘENÉ DOKUMENTY
Podobných případů bychom ve starých písemnostech nalezli velmi mnoho. Problémem je, že je sporné, zda mají také faktickou hodnotu, a když ano, tak do jaké míry. Proto se jimi nebudeme zabývat nijak vážně. Existují však i úřední dokumenty, které jev upírství potrvzují a které už nelze brát jen tak na lehkou váhu. Jsou totiž sepsány a podepsány soudci, lékaři nebo vojáky, kteří jakožto úřední osoby pohlíželi na svět realisticky a ve spisech nic nepřikrášlovali ani nepřidávali. Právě takovéto osoby bývaly pověřeny zprávy o upírech zkoumat, a na základě toho vyhotovili listiny, o nichž si teď povíme.
Zajímavý případ se stal v roce 1725 ve vesnici Kisilovy v Uhrách. Asi tři týdny po pohřbu jistého Petra Plogojoviče onemocnělo náhle ve vesnici několik osob. V osmi dnech zemřelo devět osob, starých i mladých, a to po krátké jedno- či dvoudenní nemoci. Všichni na smrtelné loži vypověděli, že příčinou jejich smrti je Plogojovič, který k nim v noci přišel jako upír, lehl si na ně, stiskl jim hrdlo a vysál jim krev. Aby bylo zabráněno dalšímu neštěstí, rozhodli se občané otevřít Plogojovičův hrob a mrtvolu spálit. Obrátili se proto na císařského místodržitele a na místního faráře, aby jim k tomu udělili povolení. Ti se zpočátku zdráhali, ale když jim vesničané pohrozili, že opustí vesnici a usadí se jinde, postoupili nakonec celou záležitost soudnímu dvoru do Bělehradu, odkud byli do vesnice vysláni dva úředníci. Komise dala otevřít hroby všech, kteří zemřeli v posledních šesti týdnech. Když otevřeli hrob Plogojoviče, nalezli jej s otevřenýma očima, s přirozenou barvou obličeje a bez nejmenšího mrtvolného zápachu. K nálezu byl proto přivolán ještě císařský důstojník z Gradišky, který do úředního protokolu uvedl následující:
...odebral jsem se v průvodu popa z Gradišky do jmenované obce Kisilovy, abych prohlédl již vykopané tělo Petra Plogojoviče a podle skutečné pravdy jsem zjistil toto: Předně nebylo tu ani stopy onoho zápachu, jaký pociťujeme z hrobu a z těla mrtvého. Tělo, jehož nos byl pouze trochu splasklý, bylo zcela čerstvé, vlasy, vousy i nehty, když předtím staré vypadaly, byly znovu narostlé, stará kůže, která byla poněkud bělavá, se oloupala a novou bylo pod ní viděti. Obličej, ruce i nohy a vůbec celé tělo bylo takové, že za života nemohlo lépe vypadati. V jeho ústech jsem spatřil - ne bez úžasu - trochu čerstvé krve, kterou vysál podle všeobecných výroků z těch, jež připravil o život - sumou byly tu všechny známky, jaké takoví lidé, jako již shora pověděno, mají míti. Když tedy pop i já jsme spatřili toto divadlo, přičemž lid byl stále rozčilenější a také poděšenější, připravili všichni poddaní rychle kůl, který zahrotili, přiložili jej mrtvému tělu na srdce, aby bylo probodeno, a při probodení nejen že se mnoho krve ukázalo z úst a uší, a sice krve zcela čerstvé, nýbrž objevily se ještě jiné pusté známky, kterých z respektu pomíjím. Potom zmíněné tělo podle zvyku spálili na popel, což vysoce slavnému úřadu oznamuji a zároveň oddaně a nejposlušněji prosím, aby, kdyby se tu byla stala nějaká chyba, nebyla přičtena mně, nýbrž lidu, který byl strachem jako bez sebe.
Doba, o které se hovoří, je doba, kdy Evropu doslova zachvátila vlna upírství. Úřady se k věci nestavěly vůbec laxně, důkazem toho je, že byly ustanoveny mnohé komise pověřené zkoumáním zpráv o upírech a případně zásahem. Častým exhumacím byli přítomni lékaři, kteří byli pověřeni vyhotovením protokolu o zásahu.
Jan Flickinger v.r., plukovní ranhojič slavného pěšího pluku z Fürstenbuchu
Jan Jindřich Siegell v.r., ranhojič slavného morulského pluku
Jan Bedřich Baumgartner v.r., ranhojič téhož pluku
Dole podepsaní potvrzujeme, že vše, co plukovní ranhojič slavného pluku Fürstenbuchova se svými oběma pomocníky stran svrchu uvedených upírů zjistil, ve všem souhlasí s pravdou, že vyšetřování se konalo v naší přítomnosti a bylo námi řádně zkoumáno.
Na důkaz toho naše vlastnoruční podpisy.
Büttner v.r., podplukovník slavného pluku Alexandrova
J.H.von Lindenels v.r., praporčík téhož pluku
V Bělehradě 26.ledna 1732
Tyto protokoly jsou bezesporu velmi zajímavé stejně tak jako kontroverzní. Objevily se pokusy vysvětlit popisované události racionálně, ale žádný z nich nezněl dostatečně věrohodně, jelikož nevysvětloval všechny aspekty daného jevu. Někteří lékaři se domnívali, že epidemie upírství v letech 1720-1735 způsobila nějaká nemoc. Otázkou je, jaká. Např. co se týče nesrážení krve - to může být projevem infekce či otravy, může to ale také být samostatná choroba, jako např. hemofilie, hematogická purpura apod. Při těchto nemocech nastává krvácení jak do tkání, tak ze sliznic, z nosu a úst. Avšak srážlivost, ovlivněna těmito faktory, je prodloužena z obvyklých několika sekund na několik minut, ne však více. V žádném případě nemohou uvedené nemoci zapříčinit to, že by se krev nesrážela po dobu několika měsíců. Z pohledu dnešní medicíny je to zkrátka nemožné - a přesto se to stalo. Další věcí, kterou nelze s dosud dosaženými znalostmi vysvětlit, je fakt, že těla nepodlehla hnilobě a uchovala si naprosto čerstvý vzhled. Jakékoli vysvětlení, které by operovalo s přirozenou mumifikací (tj. mumifikací způsobenou půdními podmínkami), by bylo scestné, jelikož - jak je v protokolu uvedeno - v těsné blízkosti nerozložených těl ležely mrtvoly zcela v rozkladu, a ještě navíc mnohé z těchto mrtvol byly v půdě mnohem (až 4x) kratší dobu, než mrtvoly nerozložené. Podobný jev - mrtvé tělo nepodléhající hnilobě - můžeme pozorovat i u mnoha svatých, ani u nich však nikdo nedospěl k nějakému vysvětlujícímu závěru.

Astrální upíři

5. srpna 2007 v 13:50 VaMpÝrIsMuS
Dle určitých teorií člověk sestává nejen z fyzického těla a duše, ale existuje i jakýsi prostředník mezi nimi, a tím je právě astrální tělo. Astrální tělo je přesným, ale nehmotným obrazem těla fyzického. Z fyzického těla má tedy podobu, ale konzistencí je nehmotné, jako duše. Za života člověka prostupuje jeho hmotné tělo a je s ním těsně spojeno. Občas - i když velmi zřídka - dochází k případům, že astrální tělo z hmotného těla vystoupí a volně putuje po libovolných místech. S hmotným tělem, které upadne do stavu jakési strnulosti a v bezvědomí zůstává na jednom místě, je však stále spojeno jakousi tenkou nití, která znamená život. Astrální tělo obsahuje lidské vášně, ale hlavně životní energii, jakousi nervovou sílu, která hmotné tělo oživuje a je mu předávána prostřednictvím krve. Po smrti se astrální tělo i s duší odpojuje od mrtvoly a může ještě po určitou dobu přetrvávat samostatně, i když se už hmotné tělo zcela rozložilo. Čím více člověk za svého života podléhal pudům a vášním, tím pomaleji se astrální tělo rozkládá, přetrvává v astrálu a zadržuje tam i duši na její cestě do světa vyššího. Chce-li si čaroděj nebo mág, ovládající okultní praktiky, zachovat i po smrti svou kompletní osobnost, musí udržet astrální tělo ve spojení s tělem fyzickým (třeba i na dálku čímž zamezí rozkladu fyzického těla.
Teorie, která zastává myšlenku astrální konzistence těla upíra, tedy říká, že upír dokázal zamezit rozkladu pohřbeného fyzického těla, a proto mohlo jeho astrální tělo vystupovat z hrobu a bloudit po okolí. Jeho fyzické tělo fakticky nežilo, pouze vegetovalo. V rakvi neležel člověk s tlukoucím srdcem a teplou krví, nýbrž jakýsi zoofyt, ve kterém bezvědomě kolovala krev jako chladná rostlinná šťáva pomalu stoupající vénami k srdci a pak opět zvolna klesající. Arterie upíra se prý podobají cévám rostlin, vedoucím ke kořenům. Nasávají vlhkost z prostředí hrobu a nasycují jí tělo, které pak vyměšuje různé sekrety. Otylost upírů se podobá bujnému vzrůstu rostlin náhodou vyrostlých v hlubinách dolů, které jsou vybledlé, ale přitom široké, tučné a dužnaté. De fakto astrální tělo přebírá dřívější úkol fyzického těla - živit se za účelem zachování života. V souvislosti s touto teorií se nabízí otázka, co vlastně takový upír lidem vysával - krev či pouze energii? Vzhledem k tomu, že astrální tělo je nehmotné, tak odpověď musí znít, že energii.V moderní psychotronice se běžně hovoří o jevu zvaném energetické upírství. Každý člověk má svou životní energii, která mu dodává síly. Každý má také schopnost dodávat či odnímat energii jiným. Většinou se tak děje nevědomky, a tak se stává, že někteří lidé mimovolně svou energii rozdávají a jiní ji zase "kradou". Tito lidé si pak zaslouží označení "energetičtí upíři". Takovíto lidé odnímají energii druhým a přivlastňují si ji. Osobám, které jsou těmito energetickými upíry trvale vampyrizovány, pak vlastně nezbyde nic jiného, než se také stát upíry, aby si mohli chybějící a k životu potřebnou energii doplnit. Zde se tedy dění naprosto shoduje s lidovou pověstí - kdo je vysáván upírem, za čas se jím sám stane. Faktem je, že někteří lidé naopak ovládli schopnost dodávat energii druhým a stali se z nich tak lidoví léčitelé.
Hypotéza o astrálních upírech má dvě větve: jedna hovoří o čistě energetickém upírství, které páchá astrální tělo, které je viditelné jen ve výjimečných případech. Někteří zastánci této teorie však nevylučují, že upíři možná dokáží své astrální tělo zhmotnit, a pak by bylo docela možné, že lidem sají doopravdy krev. To je tedy druhá "větev" teorie o astrálních upírech. Materializace je v okultismu pojem celkem běžný. Byly popsány případy, kdy se na seancích, na kterých působila obzvláště silná média, začala před zraky zúčastněných vytvářet lidská postava, která byla někdy i zcela hmatatelná. Známý anglický fyzik prof.Wiliams Crokes se rozhodl jev materializace zkoumat a došel k velice zajímavým závěrům. Tři roky prováděl pokusy s patnáctiletou dívkou Florencií Cookovou, která měla silné mediální schopnosti. Při pokusech vždy upadla do hlubokého transu a vedle ní se zhmotnila zdánlivě zcela živá a skutečná postava. Florencie musela být při pokusech chráněna před světlem, protože - jak Crookes zjistil - denní světlo působilo na materializovanou postavu rozkladně. Pokusy proto zpočátku prováděl při světle petrolejové lampy, která na materializaci působila nejméně rušivě, později však zjistil, že nejdokonalejší je světlo fosforeskující. Sestrojil si tedy speciální fosforovou lampu, při které mohl velice dobře materializační jevy pozorovat. Crookesův spolupracovník, elektrotechnik ing.Varley, se jednou dotkl ruky zmaterializované postavy, a shledal ji velice chladnou a vlhkou narozdíl od teplé a suché ruky média. Po ukončení materializace si postava stoupla ke zdi, rozpažila ruce a v této poloze se rozplynula jako pára. Někdy však byla dematerializace náhlá a postava zmizela okamžitě. To bylo obyčejně tenkrát, kdy médiu hrozilo nebezpečí náhlého probuzení z hlubokého transu. Všechno nasvědčovalo tomu, že postava čerpá energii pro svou materializaci z těla média. Pokud nestačila, čerpala ji z těl ostatních přítomných, aniž by o tom věděli. Svědčila o tom jistá oslabenost a únava, která se po ukončení seance některých účastníků zmocnila. Energie pro materializaci se dá ale také získat z dýmu určitých kuřidel nebo z krve.
Takže tedy podle názoru některých spiritistů není upír, vycházející z hrobu a sající krev, nic jiného, než zhmotnělé astrální tělo zemřelého. Je v tak úzkém spojení s mrtvolou, že ji může postupným odhmotněním a opětovným zhmotněním dodávat krev, aby ji uchovalo před hnilobou. V hrobech upírů bývají malé otvory podobné myším děrám, kterými by astrální tělo v podobě ektoplazmy mohlo z hrobu unikat, aby se vně hrobu materializovalo, čímž by získalo lidskou podobu. Pokud by se upír zhmotnil jen částečně, vysvětlovalo by to, jaktože pro něj nejsou překážkou zavřené dveře, proč nevrhá stín ani se neodráží v zrcadle. Hypotéza operující s materializací dokonce vysvětluje i další aspekt legend o upírech - totiž to, že upír vychází z hrobu jen v noci, protože denní světlo by ho zahubilo. Jak bylo výše řečeno, denní světlo má na materializované tělo rozkladný vliv.

Upíří hřbitov

5. srpna 2007 v 13:48 VaMpÝrIsMuS
Dosud největší objevené upírské pohřebiště na světě leželo přímo v srdci Evropy. V Čelákovicích u Prahy.
Roku 1966 objevil pohřebiště na své zahradě při výkopu pro vodovod pan František Zmek. Svůj nález nahlásil na policii a přivolaný lékař zjistil, že se jedná o kosti velmi staré. Vše bylo nahlášeno archeologickému ústavu, který zde nařídil a provedl rozsáhlý výzkum. Na poměrně malém rozměru zahrady se postupně odkrylo jedenáct hrobů se čtrnácti těly. Stáří pohřebiště bylo určeno do období 10-11.století! Tak zní stručná úřední charakteristika. Za ní se ovšem skrývá druhá část příběhu, která byla označena razítkem tajné-nevhodné ke zveřejnění.
Co se našlo?
Všichni mrtví zemřeli násilnou nepřirozenou smrtí. Téměř polovina zemřela v mladém dospělém věku dvaceti až čtyřiceti let. Příčinou smrti tedy nebyl vysoký věk nebo stáří. Spolehlivě byly vyloučeny i nemoci či morové epidemie. V době smrti byli všichni pohřbeni v plné zdravé životní síle. Robutnost koster ukazuje nadprůměrnou a silnou tělesnou stavbu. Rovněž výška mrtvých byla neobvyklá a to nejen na tehdejší dobu. V horních dásních některých jedinců byly nalezeny deváté špičaté zuby. Celkový výraz obličeje nesl nezvykle ostré rysy s mohutným obočím a hlubokým pohledem.
U všech nalezených jedinců byly prokazatelně provedeny protiupírské zásahy. V hrobech se nalezly nejen pozůstatky dřevěných kůlů v srdci, ale i zvláštnosti v uložení jednotlivých těl. Polohy koster nesly jasné stopy násilí na mrtvých a prokazatelnou manipulaci s těly i po několika měsících po pohřbení. Hroby se znovu otvíraly a na mrtvých se prováděly další rituální protiupírské zákroky. Někteří byli uloženi tváří k zemi a ruce měli spoutané za zády. Hlavy mrtvých byly násilím odděleny a podle průzkumu krčních obratlů musely být odděleny posmrtně-ukroucením.

Satanismus

5. srpna 2007 v 13:44 SaTaNiSmUs
Satanisté jsou považování za služebníky ďábla a za největší nepřátele boží, takže je satanismus přímým protikladem křesťanství. Ale Satanismus na sebe může brát mnoho podob. Jeho základní principy lze nalézt v díle Antona Szandora LaVeye, jehož Satanská bible vysvětluje, co znamená být Satanistou.
Satanisté jasně rozlišují mezi svou vírou a uctíváním Ďábla. V satanistické víře je satanova podoba považována za pouhý archetyp, zatímco uctívači Ďábla se soustřeďují na skutečnou, zbožštěnou postavu Satana. Ať se Satanisté od uctívačů Ďábla jakkoliv distancují a jakkoliv zdůrazňují, že jejich víra má filozofičtější charakter, nemohou uniknout podezření a zlobě světa kolem sebe a jsou obviňováni za všeho možného od morálního úpadku společnosti až po rituální vraždy nemluvňat.
Pohled k počátku:
Putujme nyní proti proudu času k začátkům dějin lidstva k prvému setkání se lidí s ďáblem, který v podobě hada vstupuje do rajské zahrady a pokouší Adama a Evu. Všimněme si, že to, co ďábel lidem nabízí, je v podstatě alternativa vedle Boha. Ďábel nabízí jakési hodnoty, které Bůh prý lidem nedopřál, zatímco "jejich přítel had" se rozhodl dopřát jim to, co jim Bůh odepřel. Vedle světa a ráje, který Bůh stvořil a kam lidi umístil, nabízí ďábel alternativu - jiný svět. A to hned. Cestu k umírání a ke smrti; k bolesti, trápení, ke ztrátě blaženosti, toho čeho byla v ráji hojnost, ale také cestu k prohlédnutí, moudrosti a vůbec satanismus myslí na pozemský život.
Ďábel nám nabízí naprosto stejné prostředky a používá stejné způsoby jako tenkrát. Je to až neuvěřitelné, jak my, kteří "všechno víme", podléháme stejným pokušením, padáme zkrátka stejným způsobem jako prarodičové lidstva Adam s Evou. Honosíme se rozumem nebo dokonce moudrostí a zkušenostmi, ale nejsme o nic silnější, i když máme oproti prvním lidem k disposici poznání o následcích hříchu a zkušenosti lidstva.

Znamená to ale, že je na Satanismu vše špatné?
Rozhodně ne, v Satanské ideologii můžeme najít spoustu zajímavých myšlenek a ty buď přijmout nebo zahodit. Rozhodně je ale nemůžeme přehlížet.
Pro satanismus je charakteristická mnohotvárnost:
Jediné, co satanisty spojuje, je protest a vzdor, symbolizovaný satanem. Podle toho, kolik je možností, jak vyjadřovat vzdor, je celá řada navzájem nezávislých satanistických skupin i jednotlivců.
Učení a praxe:
Satan je postavou židovské a křesťanské víry, v níž je odpůrcem Boha. Spjatost satanismu s židovskou a křesťanskou tradicí dokazují např. satanistické symboly, např. pentagram, často obrácený špicí dolů, někdy s dokreslenou tváří kozla (původně se jedná o židovské obětní zvíře, vyhnané za hříchy starozákonního lidu na poušť) či číslo 666, vzaté z bible, v níž bylo gematrickou šifrou za pronásledovatele křesťanů císaře Nera.
Satanismus může být rozdělen do tří hlavních typů podle toho, proti kterému aspektu židovsko-křesťanské společnosti vzdoruje. Může se jednat o protest proti většinovému (křesťanskému) náboženství, protest proti morálce založené na tomto náboženství, nebo protest proti kulturním hodnotám křesťanské civilizace jako takové. Mluvíme pak o náboženským, antimorálním a antikulturním satanismu.
Náboženský Satanismus (hard satanismus)
Jeho kořeny jsou již ve starověku, v němž křesťanství na svém postupu mnohdy jen povrchně překrylo původní pohanská náboženství. Jejich prvky si zachovaly určitou atraktivnost jako vzdoronáboženství, které se projevovalo jak v lidovém čarodějnictví, tak i jako jeden z inspiračních zdrojů tajného a elitářského stínového náboženství - ezoterismu. Náboženští satanisté uctívají satana jako reálně existující duchovní bytost. Vzývají ho a věří, že jim na toto vzývání odpovídá, dává jim sílu a vede je v nejrůznějších životních situacích. Mohou provádět i rituály včetně krvavých obětí. I v Čechách se již našly oltáře s kosterními pozůstatky malých zvířat. Satanisté tohoto typu bývají lidé s psychopatologickými sklony, neschopni čelit zlu v tomto světě jinak, než se mu jakoby postavit po bok a identifikovat se s ním. Čarodějnictví dosáhlo jednoho z vrcholů popularity ve Francii za vlády Ludvíka XIV. (na přelomu 17. a 18. st.). Ve 20. století se čarodějnictví rozvinul hlavně díky zájmu o předkřesťanská náboženství do širokého hnutí WICCA. založeného Angličanem Geraldem Gardnerem (1884 - 1964). Náboženský satanismus prokázal svou nebezpečnost v rituální hromadné vraždě sedmi lidí (mezi nimi byla i herečka Sharon Tateová), kterou roku 1969 inicioval Charles Manson.
Antimorální Satanismus (soft satanismus - který se řídí spisy A. S. LaVeye)
Více je dnes ovšem satanistů, kteří protestují proti křesťanské morálce a v satana jako duchovní bytost nevěří. Křesťanskou morálku považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Hlásají víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a - pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí - je mu vše dovoleno. Proti solidaritě staví egoismus, proti odpuštění odplatu, proti společenským normám přírodu a její boj o přežití. Satan je těmto lidem symbolem volnosti a přirozenosti i původcem veškeré změny a pokroku. O satanovi ani o satanismu podle nich nelze vlastně nic určitého říci - každá definice by byla omezením, které samo je se satanismem v příkrém rozporu. Tento typ satanismu nachází odezvu někdy i v intelektuálních kruzích, které mají blízko k ezoterickým tradicím. Satanismus byl totiž vždy součástí a někdy dokonce hlavní náplní ezoterických řádů a lóží (Řád zlatého úsvitu, Řád rudé růže a zlatého kříže, Řád východního Chrámu (O. T. O., Ordo Templi Orientis), snad i Řád Chrámu slunce). V 60. letech se ve Spojených státech proslavil Anton Szandor LaVey (1930 - 1997), autor Satanské bible a dalších spisů, zakladatel První církve satanovy (1966, ústředí v San Francisku, Kalifornie, USA).
Antikulturní Satanismus (metalová hudba?)
Třetí typ satanismu vytvářejí především mladí lidé svou účastí na tvorbě nové kultury, která zavrhuje tradiční hodnoty krásy, dobra, života apod. Proti tomu se ve výtvarných a literárních dílech a především v metalové hudbě objevují témata hnusu, krve, smrti, masakrů apod. Zatímco náboženští satanisté v satana věří a antimorální satanisté nevěří, antikulturní satanisté o satanovi ani příliš neuvažují. Společenství jiných satanistů jim dává pocit síly a bezpečí. Svou oddanost "satanské věci" či spíše své skupině někdy prokazují i vandalskými činy. Tito satanisté chtějí hlavně co nejvíce šokovat a vydráždit své okolí. Často se jim to i s pomocí oděvu, účesu či typických satanských symbolů daří. Za některými snahami šokovat je třeba vidět i komerční zájem (prodej zvukových nosičů či publikací apod.).

Satanské devatero

5. srpna 2007 v 13:43 SaTaNiSmUs
1. Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání!
2. Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!
3. Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!
4. Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku, vyplýtvanou na nevděčníky!
5. Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře!
6. Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry!
7. Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, co kráčejí po čtyřech, člověka, jenž se díky božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji stal nejzkaženějším zvířetem!
8. Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení!
9. Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu

Něco o GOTHIC

5. srpna 2007 v 13:37 Gothic
* Gotické písmo - je to elegantní, zdobené písmo. *
* Gotický sloh (Gotika) - tohle je architektonický sloh, kostely, katedrály, domy, věže, okna, oblouky...tohle si pod pojmem Gotika představí hodně lidí. *
* Gothic RPG - jde o hru, s gothikou nemá nic společného. *
* Gotika - středověk, doba temna, v tomto období vznikla postava upíra, víra v takovéto nadpřirozeno, čarodějnické procesy - inkvizice. *
* Ghost - z anglického překladu pro ducha. *
* Gothický horor - jde o hororový příběh v němž je strach a nadpřirozeno, nejčastěji odehrávající se na nějakém tajemném, opuštěném místě, kde je tzv. gotická atmosféra. *
* Gothic - jde o životní styl, způsob myšlení, cítění, vnímání, záliba v umění a dekadentních věcech, nepopírání těchto věcí v sobě. *
* Gothická hudba - hudba je jakoby ze středověku, plná citů, doplněná rockem, někdy vysokým operním ženským hlasem. *
* Gothické hnutí - je moderní punková subkultura, která se zrodila na začátku osmdesátých let, společně s hudbou žánru gothic rock, která je odnoží post-punku. Je charakterizováno "gotickými" znaky hudby a výstředním oblečením - death rock, punk, Viktoriánská móda, obojetná (mísí prvky ženského i mužského oblečení), některé renezanční styly oblékání, kombinace předchozího a nebo hodně tmavého nebo černého oblečení a makeupu. *

Co je to EMO?

5. srpna 2007 v 13:31 emo
EMO
Emocionální punk rock. Emo je široký pojem, který se vztahuje na mnoho odlišných druhů hudby. Punk ovlivněný emem není často nic jiného, než melodický, upřímný, emocionální punkrock. Ten často nemá žádné spojení s původním emem, který je charakterizován dlouhými táhlými songy s vokálním kontrastem mezi konvenčním zpěvem, lehkým šeptem, štěkavým řevem a pláčem nebo vzlykáním. Očistné osvobození emocí, které je extrémně mocné a dráždivé.
Příklady českých kapel : Ravelin 7, Thema 11, Sunshine, Amity, Albion
EMO KIDS
Emo Kids se dají identifikovat velmi lehce...všechny jsou smutné a cítí se jako by je celý svět nenáviděl. Emo child má ale i sklon porozumět co se honí hlavou ostatním emo kids...
Emo Boys
Emo Boys jsou kluci, kteří nechtějí následovat myšlenky středního proudu naší společnosti.
Emo Boys se oblíkaj do těsných kalhot a triček. Malujou si černý linky a mají hustý vlasy, které jim visí do obličeje.
Ačkoliv si hodně lidí myslí, že Emo boys jsou slaboši, co jenom brečí a pořezávaj si zápěstí,tak se velmi mýlí!!! Emo boys jsou kluci kteří se nestydí za svoje emoce protože společnost si myslí, že kluci nebrečí a vždy jsou silní. Proč se lidi vyhýbaj emo stylu?
Emo boys jsou velmi speciální a rozhodně ti nejsladší a nejkrásnější typy kluků, který můžete potkat!!! Vyjadřují se skrz umění a hudbu a mluví velmi lyricky. Emo boys poslouchaj například Silverstein, bright eyes, hellogoodbye, the used, My Chemical Romance, hawthorne neights, sugarcult.
Emo Girls
Emo Girl je dívka, která se oblíká v emo stylu, má emo(cionální) osobnost a poslouchá emo hudbu - stručně řečeno
Emo girls se vodí rády za ruce s ostatníma emo girls a emo boys, jsou většinu času smutný, nesmějou se moc často a jako emo boys se vám nechtějí dívat do očí.
Emo Girl má velmi tmavé vlasy střižené buď někde kolem ramen nebo do klasického emo sestřihu, který je krátký, vzadu špičatý s prudkou ofinou. Jejich vlasy sou velmi tmavě hnědé nebo černé, v hodně případech velmi světle blond - a zkrátka každá délka střihu je správná akorát musí být stále část obličeje zakrývána a to proto, že emo girls mají sklon být plaché, záhadné a nechtějí tolik ukazovat obličej. Obvykle mají hodně tmavě namalované oči.
Hodně emo girls jsou vegetariánkami nebo vegankami. Ačkoliv se hodně z nich oblíká jen v emostylu, je hodně emo girls smutných, pláče, píšou básně a mají sklon si řezat zápěstí. Všechno tohle schovávají nošením řetězů a náramků veselých barev.
Jejich oblečení spočívá v těsných džínách, obrácených a tmavě barevných tričkách někdy doplněný šálou. Obvykle mají pár piercingů a nosí hodně barevných doplňků. Některé dívky nosí hranaté brýle, jiné ne. Ale co emo girls skutečně nemají rády je,když si je pletete s goth. Emo a goth jsou velmi rozdílné tak prosím nedělejte tuhle chybu!
Na první pohled vypadaj emo girls smutně a zcela ztraceně a stejně jako emo boys chodí obvykle s hlavou dolů a nikomu se nedívaj do očí. Jinak emo girls milujou když se k sobě emo boys mají .....


Znamení

5. srpna 2007 v 12:03 víly

Tvoje znamení, tvoje víla

Víla pro znamení Ryb

Je obklopena barvami mořské zeleně a oceánově modrou. Stojím pod vládou planety Neptun. V ruce drží hůlku s tradičním znamením Ryb, které je také vytetováno na jejím ramenu. Ve vlasech má leknín.

Ovládající planetu: Neptune
Element: Voda
Symbol: Ryba
Květina: Leknín, Vrba
Barvy: Modrá, mořská zeleň
Drahý kámen: Měsíční kámen
Zvláštnosti: Intuitivní, nápaditá
Víla pro znamení Vodnáře
Je obklopena tyrkysovou, elektricky modrou a indigovou barvou. Stojí pod vlivem její ovládající planety Urana. Symbol Vodnáře má vytetován na paži. Z dlaní ji vytéká voda. Má přívěšek s akvamarínem, drahým kamenem náležejícím k tomuto znamení. U pasu jí visí orchidej.

Ovládající planeta: Uran
Element: Vzduch
Symbol: Vodnář
Květina: Orchidej
Barvy: Tyrkysová, elektrická modrá, Indigo
Drahý kámen: Akvamarín
Zvláštnosti: Originální, nezávislá

Víla pro znamení Kozoroha

Je obklopena šedou, tmavě zelenou a hnědou barvou a stojí pod dohledem Saturnu, její vládnoucí planetou. Symbol kozoroha má tetovaný na nadloktí. Nosí vrbovou korunu. Vrba je strom spojovaný s tímto znamením. V ruce drží kámen tyrkys.

Ovládající planeta: Saturn
Element: Země
Symbol: Kozoroh
Kvete: Vrba, Břečťan
Barvy: Šedá, tmavě zelená, hnědá
Drahý kámen: Tyrkys
Zvláštnosti: Praktická zkouška, ctižádostivost
Je obklopena sytě modrou a nachovou barvou a stojí pod vládnoucí planetou Jupiterem. Na ramenu má vytetovaný symbol Střelce a v ruce svírá větévku z dubu. U pasu jí visí drahý kámen topaz.

Víla pro znamení Střelce


Ovládající planeta: Jupiter
Element: Oheň
Symbol: Střelec
Rostlina: Dub
Barvy: Sytě modrá, nachová
Drahý kámen: Topaz
Zvláštnosti: Zkoumavá, filozofická

Víla pro znamení Štíra

Je obklopena sytě červenou a kaštanovou barvou. Stojí pod její vládnoucí planetou Plutem a v ruce drží hůlku s tradičním symbolem Štíra. Na krku má náhrdelník s broukem, protože Štír je tradičně spojován s hmyzem a tetování s tímto symbolem má pod pravým okem. Trnkový keř je tradičně spojován s tímto znamením.
Ovládající planeta: Pluto
Element: Voda
Symbol: Štír
Květina: Trnka
Barvy: Kaštanová, tmavě červená
Drahý kámen: Opal
Zvláštnosti: Intenzivní, magnetická

Víla pro znamení Vah


Je obklopena pastelově růžovou, bledě zelenou a modrou. Stojí pod ochranou planety Venuše. Na čele má tetovaný symbol Vah. V jedné ruce drží váhy, symbol tohoto znamení a ve druhé ječmen, obilninu, která je také často spojovaná se znamením Vah. U pasu jí visí přívěšek s modrým safírem. Můžeme zde také vidět Růžové růže.
Ovládající planeta: Venuše
Element: Vzduch
Symbol: Váhy
Květina: Růžová růže, ječmen
Barvy: Pastelová růžová, bledě zelená, modrá
Drahý kámen: Safír
Zvláštnosti: Okouzlující, romantická
Víla pro znamení Panny
Je obklopena námořnickou modří, tmavě zelenou a hnědou a stojí pod ochranou planety Merkuru. Na čele má tetovaný symbol Panny a v ruce má žezlo se stejným symbolem. Ve druhé ruce drží žaludy, které jsou také spojeny s tímto znamení.

Ovládající planeta: Merkur
Element: Země
Symbol: Panna
Květina: Kočičí uši, žaludy
Barvy: Námořnická modř, tmavě zelený, hnědá
Drahý kámen: Sardonyx
Zvláštnosti: Inteligentní, skromná

Víla pro znamení Lva

Je obklopena zlatou, oranžovou a červenou barvou. Stojí pod jejím vládnoucí hvězdou Sluncem vedle kalichu se zlatem z něhož jdou plameny. Na rameni má tetování Lva. Na paži má také zlatý šperk ozdobený drahými Rubíny. Její vlasy zdobí Bobkové listy a květy Měsíčku.
Ovládající planeta: Slunce
Element: Oheň
Symbol: Lev
Kvete: Bobkový list, Měsíček
Barvy: Zlatá, oranžová, červená
Drahý kámen: Rubín
Zvláštnosti: Silná, působivá

Víla pro znamení Raka

Víla pro znamení Býka

Víla pro znamení Berana

Je obklopena odstíny červené barvy, která náleží ke znamení Berana. V pozadí je planeta Mars, vládnoucí planeta tohoto znamení. Na paži víly je také tetování Aries. Nese její oblíbený kámen diamant a v rukou drží kytici Zimolezu (Kozího listí).

Ovládající planeta: Mars
Element: Oheň
Symbol: Beran
Kvete: Zimolez , trnitý keř
Barvy: Různé odstíny červené
Drahý kámen: Diamant
Zvláštnosti: Aktivní, příliš sebevědomá



další

4. srpna 2007 v 16:09 víly a různé fantasy ženy
Image hostingm.d.
Tady jsou špatné lidské vlastnosti... Mě se tam nejvíce líbí chtíč a domýšlivost! A co vám???
domýšlivost
lakomství
lenost
chtíč
obžerství
závist
Metamorphosis: The Mermaid by Emerald de LeeuwMetamorphosis: The Butterfly by Emerald de Leeuw
The summoning by Emerald de Leeuw